Před 100 lety, 29. listopadu 1916, proběhly v dnes chorvatském přístavu Pula zkoušky nově zkompletované ponorky U-29 a v lednu 1917 byla zařazena do stavu ponorkové flotily k. u. k. Kriegsmarine (válečného námořnictva). Jejím prvním a nejúspěšnějším kapitánem se stal poručík řadové lodě (Linienschiffleutnant) Leo Prášil. V řadách rakousko-uherského válečného námořnictva sloužilo za první světové války množství mužů pocházejících z českých zemí. Lze konstatovat, že v posledních letech během „kulatého“ výročí tohoto děsivého konfliktu výrazně vzrostl počet zájemců o tuto problematiku. Téma se stalo také námětem několika odborných či memoárových publikací.
Prezentovaná kniha mezi ně nepatří, i když je obsahově velmi blízko. Vyšla již roku 1934 v Rakousku a v Německu a jejím autorem je bývalý Maschinenquartiermeister (strojník-četař) Josef Günther Lettenmair. Tento námořník byl členem posádky U-29 a v představovaném románovém zpracování svých vzpomínek přináší zajímavé svědectví o službě v rakousko-uherském válečném loďstvu, od počátku války až po její konec. Memoárů rakousko-uherských ponorkářů není mnoho a pro českého čtenáře je jeho kniha o to zajímavější, že U-29 velel Leo Prášil, který bývá uváděn mezi úspěšnými veliteli ponorek českého původu, i když o jeho národnostním cítění bychom pravděpodobně mohli pochybovat.
Leo Prášil (1887–1924) se narodil v Pule, kde sloužil jeho otec, taktéž císařský námořník. Leo sice patřil domovskou příslušností na Domažlicko, ale jinak jej lze pokládat za archetypálního rakousko-uherského důstojníka staré školy. Právě o něm se traduje anekdota z konce války. Na dotaz úředníka, jakou mu má zapsat do úředních dokumentů národnost, odvětil, že je císařský důstojník (tato „stavovská“ příslušnost byla mezi důstojníky více než co jiného). Když mu úředník odvětil, že to nelze, že si musí vybrat a ať to tedy udělá třeba podle místa narození, Prášil odvětil, že to není tak jednoduché, neboť Ježíš Kristus se přece narodil ve stáji a přece nebyl žádný dobytek. Leo Prášil sloužil z počátku války na hladinových plavidlech, od roku 1915 pak na ponorkách. Absolvoval dvě plavby na U-5 pod velením nejúspěšnějšího rakousko-uherského ponorkového velitele Georga von Trappa, poté převzal velení na U-10. V letech 1917–1918 velel ponorce U-29, s níž potopil 3 parníky a poškodil britský chráněný křižník Edgar. Po válce zůstal v Rakousku, ve Štýrském Hradci (Gratz), kde také 29. dubna 1924 zemřel.
Kniha formátu A5 je vázána v tuhé nezdobené plátěné vazbě. Text je tištěný novogotickou frakturou a doplňují jej celostránkové modrotiskové ilustrace i drobnější černobílé obrázky v textu. V závěru knihy čtenář nalezne terminologický slovníček pojmů. Jak již bylo řečeno, samotný text knihy je zpracován románovou formou, nicméně přináší vedle memoárových pasáží de facto také přehled hlavních válečných událostí rakousko-uherského válečného námořnictva v průběhu celé první světové války.
Věříme, že si kniha i dnes najde své příznivce a že pomůže rozšířit povědomí o službě našich předků v rakousko-uherském válečném loďstvu. Zůstává totiž jedním z mála narativních pramenů, jehož autorem je bývalý příslušník císařsko-královské ponorkové flotily.
Citace:
LETTENMAIR, Josef Günther. Rot-weiss-rot zur See : mit U 29 in Adriakrieg. Innsbrück; Wien; München: Tzrolia-Verlag, 1934. 243 s.