Líc bankovky v nominální hodnotě 10 miliard marek

Tato bankovka o rozměrech 160 x 105 mm byla vydána v Berlíně 1. října 1923 v rámci hyperinflace poválečného období a ve sbírkách Vojenského historického ústavu patří ke čtvrté nejvyšší nominální hodnotě vůbec. Rub je bez jakéhokoliv tisku. Ačkoliv její skutečná hodnota byla minimální, obsahovala i ona varování, že padělání, falšování a následné uvedení do oběhu bude trestáno vězením ne kratším dvou let. Německo zrušilo 4. srpna 1914 svůj zlatý standard, tzn. říšská měna nebyla nadále zajišťována zlatými nebo devizovými rezervami a bylo možno vydávat nekryté bankovky. Množství peněz v oběhu stále narůstalo, až v roce 1918 dosáhlo pětinásobku stavu z roku 1914; vzhledem k pevně stanoveným válečným cenám se inflace do pádu císařství neprojevovala. Zvrat nastal po konci války a obnově tržního hospodářství. Válečný dluh a následné reparace ihned vyčerpaly státní rezervy; v odpověď vládě, která se snažila zamezit státnímu bankrotu vydávala Říšská banka další emise bankovek, které proces znehodnocování měny jen urychlily. Od počátku 20. let 20. století bylo Německo poznamenáno vysokou inflací a nestabilitou. (Životní náklady v roce 1921 vzrostly ve srovnání s předválečnou dobou na dvacetinásobek.) V lednu 1921 se vítězné mocnosti konečně dohodly na válečných reparacích ve výši 226 mld. marek, které měla Výmarská republika splácet plných 42 let. Poté co Německo odmítlo tyto podmínky přijmout, obsadila spojenecká vojska velkou část Porúří a zřídila mezi obsazeným územím a zbylým Německem celní hranici. (V Německu stále pokračovaly vlny protestů, reparační komise proto celkovou sumu válečných náhrad snížila na 132 miliard marek ve zlatě, splatných během 30 let.) Odliv kapitálu vedl k dalšímu znehodnocení měny. Bankovky se nyní tiskly ve velkém, vedle státní tiskárny cenin bylo jejich výrobou pověřeno dalších 133 tiskáren. V červenci 1923 stál jeden americký dolar 353 412 marek, o měsíc později již 4 620 455 marek. Mzda byla vyplácena týdně nebo i denně, zaměstnanci si pro ni chodili s kufry či prádelními koši. Některé podniky přistoupily k výplatě mzdy v naturáliích, Krátce před vyvrcholením hyperinflace začala dokonce některá města, obce i podniky tisknout své vlastní peníze. Hyperinflace se dostala pod kontrolu až vydáním tzv. rentové marky. Kurz mezi touto markou a markou původní (inflační) byl stanoven na 1 ku bilionu. V říjnu 1924 nahradila na základě mincovního zákona dočasnou rentovou marku opět definitivní měna – říšská marka, jejíž kurz byl již opět fixován na zlato.

Tuto bankovku získali předchůdci Vojenského historického ústavu do svých sbírek společně s dalšími vysokými německými inflačními nominály v roce 1923 nákupem.

---

Vývoj kurzu amerického dolaru k německé marce v letech 1914–1923

červenec 1914 1:4,2
leden 1919 1:8,9
červenec 1919 1:14
leden 1920 1:64,8
leden 1922 1:191,8
červenec 1922 1:493,2
leden 1923 1:17 972
červenec 1923 1:353 412
srpen 1923 1:4 620 455
září 1923 1:98 860 000
říjen 1923 1:25 260 208 000
listopad 1923 1:4 200 000 000 000