M. C. S., Leben und Thaten des Welt-beruehmten Englischen Generals duc de Marlborough

Dne 13. srpna 1704 napsal anglický generalissimus John Churchill vévoda z Marlborough své ženě Sáře, která byla blízkou důvěrnicí a nejvlivnější rádkyní královny Anny Stuartovny, stručný vzkaz: „Nemám čas sdělit více, prosím jen, abys složila mou poklonu královně a dala Jí vědět, že Její armáda dobyla slavného vítězství…“ Touto krátkou zprávou informoval svoji panovnici o právě skončené bitvě u Höchstädtu, která přinesla triumf císařské a anglické armádě a stala se jedním ze zlomových okamžiků války o španělské dědictví (1701–1714).

Při střetnutí, které Angličané a Nizozemci nazývají bitvou u Blenheimu, zatímco pro německojazyčné národy a pro Francouze jde o bitvu u Höchstädtu, koordinovaly alianční síly pod vedením Marlborougha a císařského generalissima prince Evžena Savojského efektivně své útoky a uštědřily spojeným francouzsko-bavorským silám katastrofální porážku. Jejich ztráty dosáhly více než 27 000 mužů, tedy téměř 50 % stavu armády. Za zmínku stojí skutečnost, že celkové ztráty obou stran čítaly 40 000 mužů, což je zhruba stejný počet jako v krvavé bitvě u Solferina roku 1859, a to přesto, že tam nepřátelské armády disponovaly více než dvounásobným počtem bojujících než v bitvě u Höchstädtu (utrpení mnoha raněných u Solferina pak iniciovalo vznik Mezinárodního Červeného kříže).

Velká aliance (Anglie, habsburské země, Nizozemí, ale i např. Prusko, Dánsko atd.) bitvou u Hochstädtu zvrátila dosud nejistý průběh války. Nejenže se podařilo zažehnat bavorsko-francouzskou hrozbu vůči habsburským dědičným zemím a následně obsadit Bavorsko, ale zároveň se též posílila soudržnost Velké aliance a francouzský král Ludvík XIV. přišel o svou strategickou iniciativu a aureolu neporazitelnosti. Z hlediska naší vojenské historie můžeme akcentovat skutečnost, že v bitvě bojovali v císařských jednotkách i vojáci a důstojníci z českých zemí, přestože armádu prince Evžena tvořily primárně kontingenty z říše.

Marlboroughův vzkaz, napsaný ještě v polních podmínkách na kousek papíru, otevřel další kapitolu této slavné bitvy – její ukotvení v historické paměti. Jakmile těch několik málo řádků dorazilo do Londýna, byly otištěny v novinách. Brzy nato se objevila první vyobrazení, popisy a hodnocení bitvy. Ty měly jak funkci informační (se snahou se o přesnost a fakticitu), tak funkci propagační až propagandistickou s obsahem nekriticky oslavujícím vítězství, často i ve formě písní a básní. Mnohdy se jednalo o senzacechtivé podání, např. při popisu zajetí francouzského maršála Tallarda nebo útěku bavorského kurfiřta Maxmiliána II. z bojiště. Za zmínku stojí i zpracování satirického příběhu o slavnostním pohřbu francouzské statečnosti v Paříži.

Velká pozornost byla věnována především strůjcům onoho vítězství, vrchnímu veliteli habsburské císařské armády, princi Evženu Savojskému, a vévodovi z Marlborough, který stál v čele anglického vojska. Vynikající spolupráce těchto dvou mužů poprvé slavila úspěch právě u Höchstädtu a časem se rozvinula do té míry, že o nich soudobý tisk psal jako o princích-dvojčatech.

Prezentovaná maloformátová kniha (cca 13 x 8 cm) v pergamenové vazbě je typickou ukázkou dobové publicistiky, reflektující zájem o poslední úspěšné tažení této války a o jednoho z jeho klíčových aktérů. Tato biografie vévody z Marlborough byla vydána pouhý rok po bitvě u Höchstädtu. Vyšla v německém jazyce v Norimberku a v Lipsku a ve svém úvodu jasně ukazuje na silně nekritický přístup neznámého autora skrývajícího se za zkratkou M. C. S.: „Náš anglický hrdina neměl v minulých dobách mnoho příležitostí projevit svou nesrovnatelnou statečnost nebo si získat nesmrtelné jméno po celém světě. Podařilo se mu to teprve v současné válce v posledních třech letech.“

Struktura životopisu je chronologická (jedna část se zabývá také rodem Churchillů), což čtenáři umožňuje sledovat vývoj vévodovy kariéry od počátků až po jeho triumfy, včetně toho nejslavnějšího, bitvy u Höchstädtu. Přirozeně však biografie nekončí úmrtím v té době ještě žijícího Johna Churchilla, ale jeho návratem do Anglie 22. prosince 1704. Kniha je cenným historickým pramenem, neboť jsou v ní uváděny přepisy různé korespondence. Neopomíjí ani historický a politický kontext a reflektuje události z doby panování anglických králů Jakuba II., Viléma III. a samozřejmě také královny Anny, jejichž portréty se nacházejí v příslušných částech textu. Na dvoustránkové ilustraci na místě předtitulního listu se nachází mědirytina s portrétem vévody z Marlborough, dále je pak svazek doplněn rozkládacími přílohami s plánem předcházející bitvy u Schellenbergu a vedutou bitvy u Höchstädtu.

Zajímavé je, že stejný titul vyšel v témže roce také v nakladatelském domě Johanna Theodora Boetiho v Lipsku, jen monogram autora se změnil na S. C. S. Toto vydání si můžete přečíst také online zde.

Citace:

M. C. S. Leben und Thaten des Welt-beruehmten Englischen Generals duc de Marlborough. Frankufrt ; Leipzig : Christoph Riegeln, 1705. XII, 312 s.

Tomáš Konečný a Zdeněk Munzar