Tyto zbraně pak byly označeny S18-1000. Obsluhu tvořili dva muži a zbraň mohla být buď nesena, nebo vezena na speciálním podvozku. Puška byla před válkou zkoušena v mnoha zemích, ale zavedena byla pouze v několika. Kromě Švýcarska to bylo především Maďarsko, kde byla zavedena jako "20mm 36M nehézpuska", tedy 20mm protitanková puška model 36M.n.pu. Zajímavostí pak je, že Maďaři tuto pušku použili i k vyzbrojení svého lehkého tanku Toldi, protože neměli jinou odpovídající zbraň. Maďarsko používalo variantu S18-154. Dalšími státy, které tuto zbraň používaly, bylo Estonsko, Finsko a Itálie. Zbraň měří 176 cm a váží 40 kg. Puška byla schopna střílet 15 až 20 ran za minutu, přičemž úsťová rychlost byla 735 m/s.
Tato zbraň s výrobním číslem 2238 byla získána do sbírek VHÚ Praha v roce 1956 rozhodnutím MNO-Velitelství dělostřelectva-Správa dělostřeleckého vyzbrojování.