Maďarská pistole Frommer-Stop

Konstruktér ing. Rudolf Frommer (1868–1936), v letech 1914–1935 ředitel maďarské Továrny na zbraně a stroje (Fegyver es Gépgyar Részvénytársaság) v Budapešti, zkonstruoval během svého plodného života řadu samonabíjecích zbraní, zejména pistolí. První model samonabíjecí pistole zkonstruoval v roce 1901 a za ním následovaly modely 1906, 1910, Frommer-Stop 1912, Frommer Baby, Frommer-Liliput, 29M a 37M.

V roce 1911 zkonstruoval Frommer novou pistoli, jež se svým vzhledem a konstrukčním pojetím diametrálně lišila od předchozího modelu 1910, zavedeného do výzbroje maďarského četnictva ale také nabízeného na civilním trhu. Nový model dostal označení Frommer Stop, někdy také doplňované letopočtem 1912, kdy jej továrna uvedla na trh. Funkční princip zůstal sice u nové pistole stejný jako u modelu 1910, avšak vratný mechanismus, sestávající z vratných pružin hlavně a závěru, umístil Frommer do prostoru v těle pistole nad hlavní. Tím získala zbraň zcela charakteristický, s jinými modely nezaměnitelný tvar.

Na rozdíl od řady jiných modelů v ráži 7,65 mm Browning a 9 mm Browning krátký využívala pistole Frommer Stop, stejně jako všechny předchozí Frommerovy konstrukce, systém uzamčení závěru s dlouhým zpětným pohybem hlavně. Při výstřelu se vlivem impulzu vývinu rány a tlaku na dno nábojnice pohyboval uzamčený závěr společně s hlavní směrem vzad na dráze delší, než byla délka celého náboje. Na konci dráhy zůstal závěr zachycen v zadní poloze, hlaveň se vlivem tlaku své vratné pružiny vracela do přední polohy, přičemž došlo k odemčení a otevření závěru. V okamžiku, kdy se zastavila v přední poloze, snížilo pouzdro závěru záchyt držící závěr, a ten na dráze směrem vpřed vysunul nový náboj ze zásobníku do nábojové komory. Otočná hlava závěru se dvěma uzamykacími ozuby, řízená šroubovicí, závěr uzavřela a uzamkla. Uvedený systém neměl vzhledem k výkonu náboje žádné opodstatnění; u pistolových konstrukcí se nerozšířil a větší uplatnění našel například u samonabíjecích brokovnic.

Pistole Frommer Stop měla obvyklý jednočinný spoušťový mechanismus, bicí mechanismus tvořil vnější kohout poměrně malých rozměrů a jediný pojistný prvek představovala dlaňová pojistka, blokující záchyt kohoutu v případě, že nebyla stlačena dlaní střelcovy ruky.

Továrna na zbraně a stroje v Budapešti dala nové pistole do výroby ve dvou rážích: 7,65 mm Frommer a 9 mm Frommer. První z obou nábojů byl nabízen také pod označením 7,65 mm Frommer lang, a to z toho důvodu, že předchozí model 1910 používal kratší náboj 7,65 mm Frommer, jehož nábojnice měla délku 12,8 mm, zatímco náboj pro novou pistoli odpovídal svými rozměry, ovšem s malými diferencemi v řádu setin, rozšířenému náboji 7,65 mm Browning. Hlavní rozdíl mezi nábojem Browning a Frommer spočíval ve velikosti prachové náplně. U náboje Frommer činila 0,26 g bezdýmného pistolového prachu, zatímco náboj Browning byl laborován 0,22 g. Náboje Frommer tak vykazovaly vyšší počáteční rychlost, v průměru o 20 m/s-1. Použití nábojů Browning u pistolí Frommer Stop však nic nebránilo a z dávno již nevyráběných nábojů Frommer se tak stala pouze sběratelská záležitost.

Zpočátku po vypuknutí první světové války rakouské ministerstvo války nejevilo o nabídky budapešťské zbrojovky zájem, svůj postoj však v roce 1915 přehodnotilo. Pistole Frommer Stop se tak dostaly do výzbroje Landwehru a dalších složek armády. Z dostupných údajů vyplývá, že do 1. dubna 1918 převzala armáda 39 450 pistolí v ráži 9 mm a 93 450 v ráži 7,65 mm, celkově se tak do výzbroje dostalo 132 900 kusů. Přesnější údaj k 1. říjnu 1918 hovoří o 140 230 pistolích. Z provozního hlediska sice nepatřily pistole Frommer mezi bezproblémové konstrukce, avšak na komerčním trhu se řadily mezi poměrně úspěšné modely.

Exemplář z roku 1918 získalo muzeum v roce 1959 převodem z Krajské správy MV Praha.

Ráž: 7,65 mm Browning

Celková délka: 165 mm

Výška: 123 mm

Šířka: 27,3 mm

Délka záměrné: 133 mm

Délka hlavně: 96 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 590 g