Matějček XM-12 Makrol, Československo, 1983

Mezi opravdu zajímavé a málo známé sbírkové předměty VHÚ patří bezesporu nenápadný letounek konstruktéra Ing. Jiřího Matějčka XM-12 Makrol. Na počátku osmdesátých let minulého století vyvstala ve vojenském Výzkumném ústavu VÚ 030 Praha otázka způsobu řešení bezpilotních průzkumných prostředků pro naši armádu. Bylo navrženo několik řešení, z nichž později vykrystalizoval úspěšný systém Sojka. Mezi tak zvané slepé uličky lze zařadit i projekt ultralehkého, poměrně rozměrného letounu, který měl levně poskytnout armádě základní informace o způsobech průzkumu a bezpilotního ovládání takových strojů.

Konstrukcí byl pověřen výše zmíněný Ing. Matějček a realizace byla svěřena Orličanu n.p. Choceň, který měl velké zkušenosti se stavbou letadel a zároveň návaznost na dodávky armádě. A tak začala roku 1983 za velkého utajení v Orličanu stavba jednoduchého letounku, převážně dřevěné konstrukce. Ta byla podřízena maximální láci a lehkosti stroje. Jako pohonná jednotka byl zvolen upravený motor z automobilu Trabant a dřevěná vrtule Aeron V-220. Byla naplánovaná stavba dvou funkčních prototypů, na kterých by se ověřovaly letové vlastnosti, zástavba vybavení a eventuální dálkové bezpilotní ovládání.

Celý stroj konstruktér projektoval co nejjednodušeji. Trup byl obdélníkového průřezu, vyrobený převážně z borových nosníků a překližky. Nesl kabinu pilota s odklopným překrytem a za ní v tandemu kabinu operátora, která se uzavírala na šrouby deskou s okénkem. V tomto prostoru, kde byla také válcová palivová nádrž, se počítalo s instalací průzkumné aparatury a autopilota. Na trup byla připevněna jednoduchá obdélníková kormidla, křídlo, nesoucí pouze křidélka a pevný trubkový, neodpružený podvozek. V celém programu se počítalo, celkem rozumně, že Makrol bude zalétán klasicky pilotem a po odstranění případných závad a nectností se započne s vlastním vojenským výzkumem. Plánovaná prázdná hmotnost celého stroje měla být pouhých 140 kg, což byl poměrně ambiciózní předpoklad.

V Chocni se zkušení pracovníci s chutí ujali zajímavého úkolu a již 5. září 1983 mohl být proveden zálet prvního funkčního vzorku. Stroj zvedl do vzduchu šéfpilot Jiří Unzeitig a po dvou startech konstatoval, že se Makrol chová celkem způsobně, ale jeho výkony zdaleka neodpovídají předpokladům. Na vině byla jednak vyšší prázdná hmotnost letadla, která dosahovala 185 kg, ale především nízký výkon pohonné jednotky, pouhých 19,7 koní. Zvolená pohonná jednotka, upravená v bubovickém Aquacentru a odbržděná v Avii bohužel již od počátku limitovala provoz nadějného projektu a v pozdější době byla i praktickou příčinou jeho zrušení. Mezitím Makrol absolvoval několik dalších startů, byly zjištěny zejména poměrně vysoké vibrace, přenášené na konstrukci z málo odpruženého motorového lože.

Pro snadnější manévrování na zemi byl vybaven mechanickými brzdami hlavního podvozku. V říjnu 1983 se s letounem seznámili odborní technici VÚ 030 a začal být připravován jeho přesun do Prahy-Kbel. Dne 21. října 1983 provedl pan Unzeitig přelet Makrolu z Chocně do Kbel a vzdálenost 120 km překonal za úžasné 2 hodiny a 5 minut. Jednalo se o nejdelší a zároveň poslední let tohoto stroje. Po převzetí techniky VÚ 030 byl Makrol již jen motorován na zemi a nedošlo ani k jeho oficiálnímu záletu vojenskou správou. Ve výzkumném ústavu dostal armádní čs. znaky a byla mu přidělena vojenská imatrikulace 5001, která byla odvozena od výrobního čísla 15 00 01. Další osudy Makrolu byly již jen smutné.

Tento u nás vlastně první oficiálně vyrobený ultralehký letoun stál ještě několik let v hangáru VÚ 030 a po zrušení celého programu byl v roce 1986 v tichosti převeden do sbírek Leteckého muzea VHÚ. Měl tehdy nalétáno pouhých 8 hodin a 7 minut. Nikdy vlastně nebyl řádně prezentován veřejnosti a dokonce z něj byly odstraněny i státní znaky. Přes všechny tyto neveselé stránky osudů Makrolu je úžasné, že se vlastně dochoval dodnes a můžeme tak na něm dokladovat specifický vývoj této kategorie letadel. Ještě k poměrně nezvyklému názvu stroje, mělo jít o složení jmen Matějček-Krhánek-Rozlivka. Druzí dva jmenovaní se na projektu podíleli jako zaměstnanci VÚ 030.

XM-12 Makrol

Převážně dřevěný hornoplošník s dvoumístnou tandemově uspořádanou kabinou. Určený pro vojenské výzkumné účely.

Motor pístový dvouválec Trabant o obsahu 600 ccm a teoretickém výkonu 27 k

Rozpětí 12,10 m

Délka 6,45 m

Výška 1,70 m

Hmotnost prázdného letounu 185 kg

Max. vzletová hmotnost 300 kg

Cestovní rychlost 100 km/h

Max. rychlost 120 km/h

Dostup 3 000 m

Letoun byl do sbírek VHÚ získán výměnou v roce 1986.