Na základě bojových zkušeností z korejské války vznikl dalším vývojem z MiGu-15 letoun označovaný zpočátku jako I-330. Zkoušky prvního prototypu byly zahájeny v prosinci 1949 a v únoru 1950 na něm zkušební pilot I. T. Ivaščenko dosáhl při vodorovném letu ve výšce 2 200 m rychlosti 1 114 km/h (tj. M=1,03). Zkoušky druhého prototypu byly ukončeny 20. června 1951 s rozhodnutím zavést letoun do sériové výroby pod označením MiG-17 a postupně jím nahradit starší proudové stíhací letouny.
V roce 1953 byla do sériové výroby zavedena verze MiG-17 F s motorem VK-1 F s přídavným spalováním. Ve velkých sériích se pak vyráběl přepadový MiG-17 PF vybavený radiolokačním systémem Izumrud, který mu umožňoval zachycení cíle za všech povětrnostních podmínek.
Československo patřilo mezi první uživatele tohoto typu a byl u nás zprvu označován jako S-104. Ve verzi MiG-17 PF to byl první proudový stíhací letoun vybavený radiolokátorem a motorem s přídavným spalováním zavedený do výzbroje československého vojenského letectva. Od roku 1955 až do konce šedesátých let minulého století u nás sloužilo celkem 24 přepadových stíhacích MiGů-17 PF, dislokovaných postupně u různých leteckých útvarů.
Stroj trupového čísla 1015 s radiolokátorem RP-5 Izumrud-2 byl převzat čs. stranou dne 29. listopadu 1956 a zařazen do systému PVOS. Podle dochovaného záznamníku byla potvrzena jeho služba u 7. stíhacího leteckého pluku Piešťany a 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci. Stroj ukončil svoji leteckou kariéru dne 8. září 1969. Při 1 182 startech nalétal celkem 902 hodin a 55 minut. Do sbírky VHÚ se dostal v prosinci 1970. Poté na něm byla ve VÚ 1722 České Budějovice provedena celková revize, ukončená předáním do expozice dne 9. září 1971.
Motor Klimov VK-1 F s tahem 33,12 kN v režimu přídavného spalování
Rozpětí 9,63 m
Délka 11,68 m
Výška 3,8 m
Hmotnost prázdného letounu 4 182 kg
Vzletová hmotnost 5 620 kg
Max. rychlost 1 121 km/h
Dostup 16 000 m
Dolet 1 730 km
Výzbroj 3 x letecký kanon NR-23 ráže 23 mm