V roce 1962 seznámilo velení sovětského letectva konstrukční kancelář MiG s požadavky na stíhací letoun nové generace, neboť pouhá modernizace stávajícího MiGu-21 již nemohla stačit. Tým pod vedením A. I. Mikojana se rozhodl pro vývoj zcela nové konstrukce s měnitelnou geometrií křídla a prototyp poprvé vzlétl 10. června 1967.
První plnohodnotnou bojovou verzí se stal MiG-23 M s motorem R-29-300 a radiolokátorem S-23. Souběžně s vývojem jednomístné stíhací verze byla zahájena i příprava dvoumístné cvičně-bojové modifikace MiG-23 UB. Ta byla určena k bojovému výcviku osádek letounů řady MiG-23 a nebyla vybavena radiolokátorem.
V Československém letectvu sloužila cvičná verze MiG-23 UB u všech útvarů vybavených stíhacími verzemi MiG-23 MF/ML i bitevními MiG-23 BN.
Pro Letecké muzeum Vojenského historického ústavu Praha byl získán stroj MiG-23 UB, evidenčního čísla 7905, zalétaný 17. ledna 1979 v SSSR. V dubnu toho roku pak přeletěl do ČSSR a byl zařazen k 11. stíhacímu leteckému pluku v Žatci. V září 1989 byl předán k 1. stíhacímu leteckému pluku do Českých Budějovic a v dubnu 1994 na 4. základnu stíhacího letectva v Čáslavi. Dne 19. prosince 1995 stroj přeletěl na letiště Praha-Kbely, aby byl o něco později zařazen do sbírky VHÚ.