Výtvarník a legionář Miloslav Smolka (1891 ̶ ?) vystudoval malířství na soukromé výtvarné škole v Praze u jejího majitele, profesora Karla Reisnera. V roce 1914 narukoval k c. a k. pěšímu pluku č. 28. Na východní frontě v Haliči byl zajat a transportován do ruského zajateckého tábora v Tjumeni. V místním kostele restauroval fresky a rozměrná plátna. V roce 1916 se přihlásil jako dobrovolník k záložní rotě 1. čs. střeleckého pluku. Po účasti v bitvě u Zborova byl povýšen na praporčíka a vyznamenán křížem sv. Jiří IV. třídy. V létě roku 1918 byl při bojích u Kazaně zraněn průstřelem do pravého kolene, avšak prakticky ihned po vyléčení se vrátil opět do služby. V hodnosti poručíka byl jmenován velitelem chemického oddělení 1. čs. střeleckého pluku a od února 1919 působil ve funkci velitele plukovní policie.
Nedlouho po svém zařazení k Informačně-osvětovému odboru čs. legií v Rusku v roce 1919 byl vyslán na studijní cestu do Japonska. Minimalistickým uměleckým formám příliš nakloněn nebyl. Kresby, dochované z té doby, jsou plné barev a rozevlátých tahů. Mezi ně patří i drobná kresba, na níž autor zachytil pohled do jedné z ulic centra japonského města Kjóto. Základní linie jsou nakresleny tužkou. Barevné pastelky dotahují kontury domů. Postava dívky v kimonu, opřené o telegrafní sloup, je jedinou figurou na liduprázdném místě.
Do Československa se Miloslav Smolka vrátil 14. lodním transportem v únoru 1920. V Památníku odboje působil ve funkci osobního referenta, později se stal správcem obrazárny, umístěné v prostorách letohrádku Hvězda. Svůj umělecký talent využil ve tvorbě návrhů vojenských praporů a pomníků, budovaných na památku padlých legionářů.
Papír, tužka, 17 x 24 cm.
Kresba byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora ve dvacátých letech 20. století.