Mnozí američtí (zejména pak ti propattonovsky zaměření) historici dodnes Montgomerymu vyčítají mnohé, počínaje jeho ješitností, dále jeho pomalý a příliš opatrnický postup (zejména v Normandii), který byl sice motivován upřímnou snahou co nejméně ohrozit životy svých vojáků, ale v mnoha případech měl možná v konečném důsledku opačný efekt. Na Montyho hlavu rovněž spadá vina za narychlo připravenou největší výsadkovou operaci Market Garden, která nejen že skončila tragicky, ale pravděpodobně by příliš nezkrátila válku ani v případě úspěchu.
Navzdory této časté kritice zůstává Monty uznávaným a respektovaným vojevůdcem. Je možné, že za jeho úspěchy alespoň z části stál právě jeho osobitý styl jednání. Zatímco většina britských generálů se raději snažila příliš na sebe neupozorňovat, Montyho chování připomínalo velkého herce. Velice brzy poté, co se ujal velení osmé britské armády v Severní Africe, vytvořil si nezaměnitelnou a zapamatovatelnou image. Začal nosit černý tankistický baret, na který ve skutečnosti neměl právo. Působil velice sebejistým energickým dojmem, svůj nakažlivý optimismus přenášel na ostatní a především velice často se ukazoval mezi vojáky. Hovořil s nimi a zdůrazňoval, že jsou jeden tým, ve kterém má každý svou důležitou úlohu.
Neopomínal na časté „osobní poselství“ vojákům formou letáků, které se v roce 1946 (tedy v době, kdy většina britských vojáků ještě nebyla demobilizována) dočkaly svého knižního vydání, které tvoří dnes popisovaný exponát. Má podobu útlé knížky obsahující všechna poselství od začátku bitvy u El Alameinu 23. října 1942 do kapitulace Německa 8. května 1945. Tvoří jej 31 reprintů letáků a dále je doplněno dvěma Montgomeryho projevy z léta roku 1946, kdy přebíral čestné občanství Londýna a Portsmouthu, což ovšem představovalo jen malou část z poct, kterých se mu po válce dostalo.
Jedná se o v zásadě prostá sdělení, která se měla dostat k vojákům většinou (ale ne vždy) v předvečer důležité bitvy. Jejich obsah rozdělený do několika stručných odstavců je s jistými obměnami většinou stejný. Vojákům je nejprve krátce vysvětlena situace na frontě se zdůrazněním jejich početní a materiální převahy nad nepřítelem. Následně jim velitel v té nejobecnější rovině sděluje, co se od nich očekává a zdůrazňuje důležitost jejich úkolu s tím, že jediný možný výsledek je vítězství. Na závěr většinou přidává nějaký líbivý citát popř. modlitbu (Monty byl velice zbožný muž) a přeje všem vojákům hodně štěstí a někdy dokonce i „dobrý lov“, což je typická ukázka britského důstojnického žargonu. Některé části textu nám des mohou připadat téměř až cynické, např. „Spojenecké letectvo dnem i nocí ze shora buší na Německo. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho to Němci ještě vydrží.“ V dobovém kontextu však není podobné ladění nijak nepochopitelné.
Kniha má pevnou vazbu s přebalem. Na rubu titulního listu je doplněna Montyho fotografickým portrétem. Úvod tvoří faksimile textu psaného jeho rukou. Reprodukce si zachovávají svoji původní podobu, což jim propůjčuje zdání autenticity. Z publikace může dnešní čtenář vyčíst mnoho o spojenecké válečné propagandě zaměřené přímo na prosté vojáky, ale i osobitou dikci polního maršála Montgomeryho, která leccos vypovídá i o jeho charakteru.
Citace:
MONTGOMERY, Bernard Law. Forward to victory. London: Hutchinson, [1946]. [44] s.