Mosin vz. 1891 – rakouská adaptace

Do výzbroje rakouské armády se v průběhu první světové války dostalo poměrně velké množství kořistních zbraní. Nezanedbatelnou část tvořily ruské pušky Mosin vz. 1891, jež se také dočkaly zařazení do výzbroje. Jelikož ruského pěchotního střeliva měla rakouská armáda také dostatek, nebyl důvod zbraně kromě případných oprav nějakým způsobem upravovat. V průběhu války se však zásoby nábojů postupně vyčerpávaly a náboje 7,62 mm Mosin žádná rakouská munička nevyráběla, muselo ministerstvo války řešit problém adaptací ruských pušek.

Vzhledem k parametrům ruského náboje a užším rozměrům vývrtu nepředstavovalo přerážování pušek Mosin nepřekonatelný problém. Zvětšení vývrtu a přestružení nábojové komory na rozměry, odpovídající rakouskému náboji 8 mm Mannlicher M. 93, stačilo k základní úpravě. Balistika rakouského náboje byla ovšem odlišná, což si vyžádalo nejen úpravu základny hledí s překalibrováním na vzdálenosti v rozsahu od 200 do 600 metrů (původní stupnice, značená 4–12, udávala vzdálenost v aršínech). Nízkou mušku nahradila vyšší, 7,5 mm vysoká muška z rakouské krátké pušky (Stutzegewehr). Poslední změna se týkala poutek na upevnění řemene, jež odpovídaly rakouským popruhům pro pušky Mannlicher M. 95. Odlišný způsob připevnění popruhu je také nejsnazším rozpoznávacím znakem upravených ruských pušek.

Úpravy prováděla nejen štýrská zbrojovka (Oesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft Steyr – OEWG), ale také vídeňský arzenál (Artillerie Zeugsfabrik) či firma Josef Springer´s Erben. Zřejmě se však na nich podílely také další, dodnes neidentifikovaní výrobci, jejichž písmenné značky bývají na zbraních vyraženy. Udává se, že celkově rakouské firmy adaptovaly okolo 45 000 ruských pušek.

Po skončení první světové války a rozpadu monarchie se do výzbroje některých nástupnických států pušky Mosin také dostaly, ať již v původní ráži či adaptované na rakouský náboj 8 mm Mannlicher. Československá armáda nebyla výjimkou. Do evidence MNO se celkově dostalo 46 169 ruských pušek Mosin v původní ráži a 12 324 kusů, adaptovaných na náboj Mannlicher, všechny přivezly do vlasti čs. legie.

Výzbrojní program, formulovaný v červnu 1921 náčelníkem hl. štábu čs. vojska stanovil, že adaptovanými puškami Mosin budou na místo pušek Werndl vyzbrojeny strážní oddíly.

Ve výzbroji je mělo také v menším množství (81 kusů) zemské četnické velitelství na Moravě, jež k nim přišlo za války, kdy mu je rakouská vojenská správa vyměnila za karabiny Mannlicher M. 90.

V polovině roku 1923 projevila o nákup ruského bloku zbraní, tvořeného kromě pušek Mosin také kulomety Maxim a Colt, německá firma Bernhard a Fritz Steinhardt z Berlína, jež měla možnost je prodat rumunské armádě, avšak z kontraktu sešlo. Nepochybně pro tradiční nesolventnost koncového uživatele.

Blok adaptovaných pušek Mosin ležel další roky ve zbrojnici pro cizozemské zbraně v Purkraticích u Písku. Počátkem března 1929 vydal hlavní štáb MNO povolení k odprodeji 10 959 pušek, 9678 bodáků a 9564 pochev k nim. Prodejní cenu 45 Kč za pušku, 5 korun za bodák s pochvou stanovila komise teprve v říjnu 1929. Jejich další osudy dosud nejsou známy, je však pravděpodobné, že byly odprodány do Finska.

Exemplář, adaptovaný ve vídeňském arzenálu, získalo muzeum v roce 1961 převodem z Hlavní správy Veřejné bezpečnosti Praha.

Ráž: 8 mm Mannlicher

Celková délka: 1306 mm

Délka hlavně: 785 mm

Délka záměrné: 684 mm

Kapacita nábojové schránky: 4 náboje

Hmotnost: 4102 g