MÜCKE, Hellmuth von. Emden – Ayesha

Korzárské příběhy patřily vždy spíš do kategorie lehké dobrodružné beletrie, kterou si současný čtenář většinou spojuje s obdobím vlády anglické královny Alžběty I., případně s karibskou oblastí 17. a 18. století. Že tomu tak nemusí být vždy, lze demonstrovat na dnes představované knize.

Korzárská válka totiž zdaleka neskončila obdobím majestátních plachetních korábů, i když ve 20. století již ztratila svůj romantický nádech. Nicméně napadání zásobovacích plavebních tras a potápění či zajímání obchodních lodí patří dodnes k účinným prostředkům vedení boje, který poškozuje protivníkovu ekonomiku a může narušovat jeho válečné úsilí. Tento způsob války navíc může vést úspěšně také slabší protivník proti námořní velmoci, a právě proto nalezneme v dějinách obou světových válek dostatek více či méně úspěšných německých korzárů. Příběh lehkého křižníku S.M.S. Emden patří k těm, které si v lecčems nezadají s vyprávěním o starších korzárech předchozích století.

Loď jeho císařského veličenstva Viléma II. Emden patřila mezi lehké křižníky třídy Drážďany, byla postavena mezi lety 1906 až 1909 a od následujícího roku náležela do sestavy německé východoasijské eskadry. První výstřely z Emdenu zazněly již roku 1913 při potlačování nepokojů v Číně. Po propuknutí celosvětové války vyplul křižník Emden počátkem srpna na moře, aby rozpoutal korzárskou válku v Indickém oceánu. Byl při tom velmi úspěšný, neboť během následujících tří měsíců mu padlo za oběť 25 spojeneckých lodí, které buď zajal, nebo potopil. Mezi husarské kousky německých námořníků z Emdenu patřilo zapálení britských ropných nádrží v indickém přístavu Madras (dnes Chennai). Nejopovážlivější akci pak podnikli 28. října 1914, když s maskovaným Emdenem vpluli do malajského přístavu Penang, kde díky momentu překvapení potopili ruský chráněný křižník Žemčug a francouzský torpédoborec Mousquet. V té době již po Emdenu pátralo šestnáct spojeneckých válečných lodí.

Počátkem listopadu se námořníci z Emdenu vydali napadnout spojeneckou telegrafní stanici na Kokosových ostrovech. Posádka telegrafu ale ještě stačila odvysílat volání o pomoc, na které reagoval australský lehký křižník HMAS Sydney. Tomu se pak podařilo 9. listopadu v bitvě u Kokosových ostrovů učinit řádění německého korzára přítrž. Těžší výzbroj spojenecké lodi vyřadila Emden záhy z boje a jeho rozstřílený hořící vrak nechala ležet na mělčině.

Dobrodružný příběh křižníku Emden tak skončil. Nicméně pro oddíl necelé padesátky německých námořníků v čele s námořním poručíkem von Mückem, který byl vyslán k útoku na stanici a během bitvy s HMAS Sydney na palubě nebyl, tím začala nová anabáze. Von Mücke nejprve prohlásil ostrov Direction za dobyté území, ale poté, co viděl nedalekou bitvu obou křižníků, vydal svým mužům rozkaz nalodit se na ukořistěný třístěžňový škuner Ayesha a zvednout kotvy. Na této lodi, která neměla jiný nežli plachetní pohon, se mu podařilo bez jakýchkoliv navigačních pomůcek či map dovést po dlouhé a nebezpečné cestě zbytek svých mužů k pobřeží arabského poloostrova. Ten v té době patřil Osmanské říši, tedy německému spojenci, a tak se odtud zbývající korzáři dostali přes Istanbul v červnu 1915 zpět domů.

Autorem knihy není nikdo jiný, nežli Hellmut von Mücke, který vedl přepadový oddíl Emdenu na ostrov Direction. Malý svazek formátu A5 v pevných deskách tedy představuje paměti přímého účastníka plavby křižníku Emden. Přestože publikace vyšla již za první světové války, a je proto nutné počítat s tendenčností jejího obsahu, představuje dodnes poutavé čtení.

 

 

Citace:

MÜCKE, Hellmuth von. Emden – Ayesha. Berlin: August Scherl, [1916]. 97, 132 s.