Nadkaliberní minomet Storek vzor 1915

Nadkaliberní minomet Storek vzor 1915

První světová válka znamenala pro dělostřelectvo svým způsobem revoluci. Po krátkém období roku 1914, kdy se válčilo na otevřených bitevních polích, přinutila palebná síla děl a kulometů pěchotu k hledání úkrytů v zákopech. Ohromného významu nabylo zákopové dělostřelectvo, zejména minomety se ukázaly bojově hodnotným a přitom levným bojovým prostředkem, který značně zvýšil samostatnost pěchoty. Minomet, nazývaný v různých armádách někdy také bombomet, metač min, vrhač pum apod., střílel miny (bomby, granáty) strmou drahou a stal se tak vhodnou zbraní zákopového boje. Miny byly buďto stejné ráže jako hlaveň, nebo mohly být i mnohonásobně větší ráže – nadkaliberní.  Většina států před válkou minometům všeobecně velkou pozornost nevěnovala a jejich případné použití se uvažovalo spíše při obraně pevností.

Vše se změnilo v okamžiku, kdy se válka stala poziční. Pěchota v zákopech potřebovala k ničení nepřítele v přímém dotyku zbraň, která by byla schopna dopravit minu do větší vzdálenosti, než dohodil pěšák ruční granát. V rámci rakousko-uherské monarchie se konstrukcí a výrobou minometů zabývaly především Böhlerovy závody ve Vídni, Škodovy závody v Plzni, Kolben & Co. v Praze nebo brněnská společnost „Ignaz Storek, ocelárna, slévárna měkké litiny a železa“.

Poslední jmenovaná továrna přišla v roce 1915 s malým nadkaliberním minometem, který si pro svou jednoduchost a nízkou hmotnost získal u vojáků velkou oblibu. Spíše než minomet by bylo vhodnější jej nazývat vrhačem granátů. Především proto, že jej používala předně pěchota v zákopech. Byl vhodný jednak k postřelování nepřátelských zákopů, tak především k umlčování kulometů. Dostřel sice činil maximálně 350 metrů, to ale v daných podmínkách postačovalo. Mnohem důležitější byla nízká hmotnost a jednoduchost na obsluhu. Zbraň o hmotnosti 17 kg sestává z ložiště a hlavně. Součástí ložiště o rozměrech 40 x 24 cm je náměrový oblouk, na kterém se nachází stupnice v rozsahu 30° až 85°.

Ve sbírce Vojenského historického ústavu se nacházejí dva exempláře, které byly v roce 1926 převedeny do tehdejšího Památníku odboje výnosem Ministerstva národní obrany.

 

Aktuálně



Českoslovenští zdravotníci ve válce v Zálivu

Českoslovenští zdravotníci ve válce v Zálivu

18. 12. 2025
V letech 1990 až 1991 se Československý samostatný protichemický prapor zapojil do…
Výzkum u českých krajanů v Chorvatsku

Výzkum u českých krajanů v Chorvatsku

15. 12. 2025
Pracovníci VHÚ Praha Miroslav Vyšata, Michal Louč a Leoš Krejča na podzim…
Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…