Při archeologickém výzkumu hradu Sion na Kutnohorsku v letech 1961 až 1964 byly nalezeny dva opaskové napínací háky na kuše, jimiž stříleli obhájci hradu na obléhatele v létě 1437. Jeden z nich – lépe zachovaný, plátovaný mosazí – prezentuje tento příspěvek. Podle nálezů hrotů šipek jak obránců, tak útočníků je zřejmé, že obě strany používaly kuše různého výkonu. Hroty šipek dlouhé až 80 mm o hmotnosti do 70 g lze pokládat za střely do těžkých kuší, u kterých se lučiště napínalo pákovým nebo kladkovým heverem. Jejich účinný dostřel byl až 150 m. Opaskové napínací háky se používaly pro kuše lehčí, které měly hroty dlouhé do 60 mm o hmotnosti do 50 g. Kušník měl hák připevněný na řemeni na opasku, nohu zaklesnul do třmenu na čele sochy kuše, tětivu zaháknul za hák, sešlápnutím nohy ohnul lučiště a tětivu zaháknul za tzv. ořech s pákovou spouští. Šipka ležela v žlábku na horní straně sochy a kušník mohl v klidu mířit. To mu dávalo výhodu v porovnání s lučištníky, kteří drželi luk napnutý silou svých paží a museli co nejdříve vystřelit. Střelba z kuše byla sice pomalejší, ale šipka měla větší dostřel a průraznost, a proto také dominovala v českém středověku oproti spíše loveckým lukům.