Německá lidová puška VG 1 (Volksgewehr 1)

Vyčerpání mobilizačních rezerv a naléhavá potřeba obrany Velkoněmecké říše tísněné postupem spojeneckých front vedly ke zřízení domobraneckých jednotek „německého lidového útoku“ – Volkssturmu. K jejich formování došlo na základě výnosu Adolfa Hitlera ze dne 25. září 1944 (Erlass über die Bildung des Deutschen Volkssturmes) a povolávacímu rozkazu podléhali primárně muži ročníků 1884 až 1924, tedy ve věku od 20 do 60 let. Došlo ovšem také na odvody mužské mládeže mezi 16 a 19 lety, nižší věkové kategorie byly dobrovolníky.

Již na jaře 1944 vytvořil říšský ministr Albert Speer zvláštní komisi pro pěchotní zbraně (Sonderkommission Infanteriewaffen – SKInfWaffen), jež měla posuzovat a zkoušet projekty, vyvinuté v rámci nového výzbrojního programu (Infanterie-Rüstungsprogramm).

Vývoj levných pěchotních zbraní představoval v úvahách a odhadech Speerova ministerstva vidinu měsíční produkce 100 000 zjednodušených samopalů a 600 000 pušek. Ta však neodrážela reálnou situaci kolabujícího německého průmyslu. Projekty silně zjednodušených konstrukcí, tzv. lidových pušek (Volksgewehr), určených zejména pro jednotky Volkssturmu, ukazovaly, nakolik museli němečtí plánovači snížit své požadavky na kvalitu a vzhled zbraní, aby mohli vůbec uvažovat o masové produkci.

Program vývoje lidových pušek přinesl projekty VG 1 firmy Walther a VG 2, vyvinuté firmou Spreewerke. Speerovo ministerstvo ustanovilo do pozice koordinátora výroby prvního modelu pro všechny vytipované zbrojní závody firmu Carl Walther, jež také dostala v prosinci 1944 objednávku znějící na v té době již naprosto iluzorních 1 500 000 kusů. Ředitel zbrojovky Fritz Walther (1889–1966) na pracovní poradě vysvětlil 66 zástupcům jednotlivých závodů myšlenku decentralizované výroby, jež měla při optimální organizaci zajistit měsíční produkci 100 až 150 000 lidových pušek. Každá župa v Říši by tak participovala na celkové výrobě 3–4 tisíci kusy měsíčně. Do výroby se v prvních měsících roku 1945 zapojilo okolo 14 firem, u nichž probíhala finální kompletace, skutečný počet závodů, kde se pušky VG 1 vyráběly, zůstává dosud neupřesněn. Jelikož není dosud známa produkce jednotlivých výrobců, celkový počet vyrobených kusů tak nelze přesněji sumarizovat. Situaci nezjednodušují ani dochované exempláře, značené pouze VG 1 a postrádající kódové značení výrobce či jiný identifikační markant.

Model firmy Walther představoval výrobně velice jednoduchou konstrukci pušky s válcovým odsuvným závěrem a s minimálním počtem třískově obráběných součástí, mezi něž patřila hlaveň, pouzdro závěru, závěr a válcová klika spojená se závěrem pomocí závitu. Všechny ostatní součásti byly raženy z ocelového plechu a následně tvarovány, případně spojovány pomocí bodových svárů. Mířidla sestávala z jednoduchého pevného plátku hledí a mušky nasunuté v rybinové drážce u ústí hlavně. Jediný pojistný mechanismus zbraně tvořila otočná pojistka, umístěná v zadní části lučíku, blokující v zajištěné poloze pohyb spouště. K zásobování sloužil zásobník německé samonabíjecí pušky G. 43 s kapacitou 10 nábojů ráže 7,92 mm Mauser. Tvarově velmi jednoduchá pažba z bukového dřeva vyžadovala pouze nezbytné minimum tvarového obrábění.

Prosincové porady u firmy Carl Walther v Zella-Mehlis se rovněž zúčastnil ing. Ahlmeyer, jenž zodpovídal za plnění zbrojního výrobního programu Zbrojovky Brno. Snaha zapojit protektorátní firmy do výroby lidových pušek směřovala tedy k brněnské zbrojovce a od ní také do pobočného závodu České zbrojovky v Uherském Brodě, jenž měl vyrábět pouzdra závěru s měsíční kapacitou 20 000 kusů a pažby. Závodu továrny na šicí stroje Minerva ve Skalici na Moravě byla přidělena výroba závěrů. Informace o konstrukci lidové pušky získalo v prosinci 1944 ještě dalších 20 dosud neidentifikovaných protektorátních firem; zda se na výrobě v posledních válečných měsících podílely, je stále nejasné. Plánovaná měsíční produkce lidových pušek v Protektorátu se měla pohybovat mezi 30 a 50 000 kusy.

V únoru 1945 zastavila zbrojovka výrobu pušek K 98k v Brně a rozpracované zbraně postupně převezla do svého pobočného závodu XV, jímž byl Stadion, továrna na velocipedy v Rakovníku, kde následně probíhala nejen jejich montáž, ale také výroba lidových pušek. Kromě toho sem zbrojovka přemístila rozpracované lehké kulomety ZB 26 a počítala zde s jejich další výrobou. Výroba VG 1 a montáž kulometů byla soustředěna v neobsazené části kasáren v Rakovníku.

Přejímání zkompletovaných a nastřelených pušek VG 1 probíhalo s nepříliš vysokým pracovním nasazením tamních zaměstnanců od března až do konce dubna 1945. V průběhu oněch dvou měsíců závod vyrobil 2 969 pušek, z nichž OKH odebralo pouze 1 250 kusů. V průběhu Pražského povstání, tedy mezi 5. a 9. květnem, bylo odvezeno z Rakovníka do Prahy celkem 949 pušek VG 1, jež převzalo velitelství Pražského pluku RG 1, sídlící tehdy v Ústavu pro hluchoněmé v Holečkově ulici v Praze na Smíchově. Kromě nich rozdali na prahu povstání zaměstnanci závodu Stadion povstaleckým uskupením rovných 1 000 pušek K 98k, v dalších dnech pak ještě 6 119 kusů a 41 kulometů ZB 26, převzatých ale již na základě písemného potvrzení. K 25. květnu 1945 zůstalo v Rakovníku zkompletovaných 762 pušek VG 1, z nichž bylo 216 již nastřeleno. Z rozpracovaných součástí, jež zůstaly v závodě, bylo možné sestavit ještě dalších 5 120 kusů, k tomu však již nedošlo.

Exempláře, pocházející z výroby v Rakovníku, nesly kromě modelového označení VG 1 kód tvořený písmeny „SWP“ (případně ve tvaru „Swp“), výrobní číslo a poslední dvojčíslí roku výroby 45. Uvedené krycí kódové označení dostala podle dosud uváděných interpretací Zbrojovka Brno a nahradila jím dosud užívaný kód „dot“. Nelze však vyloučit ani potvrdit, že uvedené značení přidělila německá vojenská správa právě závodu Stadion v Rakovníku. Jasno do problému nevnáší ani skutečnost, že rakovnický výrobce bicyklů měl přiděleno kódové označení v podobě písmen „mzw“, jímž byly značeny na levé straně pažby převzatých pušek VG 1.

Ministerstvo průmyslu sice se souhlasem MNO uvolnilo 3. srpna 1945 do další výroby kromě jiného za války rozpracovaného vojenského materiálu také 2 150 pušek VG 1, ale o podobné zbraně podřadného provedení zájem nebyl, takže zbrojovka nechala v březnu 1947 rozmontovat 2 142 kusů, jež dosud ležely ve skladech rakovnického závodu, a dát je do šrotu.

Exemplář z produkce závodu Stadion v Rakovníku s výrobním číslem 0361 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

• Ráž: 7,92 mm Mauser
• Celková délka: 1 072 mm
• Délka hlavně: 569 mm
• Délka záměrné: 491 mm
• Kapacita zásobníku: 10 nábojů
• Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 3 630 g