Německá pistole Dreyse 1907 z čs. výzbroje

Konstruktér Louis Schmeisser (1848–1917), autor řady samonabíjecích pistolí, známých pod jménem továrníka Theodora Bergmanna, zkonstruoval na přelomu let 1906/1907 neobvyklou pistoli s dynamickým (uzavřeným) závěrem v ráži 7,65 mm Browning. Na její konstrukci získal mj. americký patent číslo 956 431, vydaný 26. dubna 1910. Vzhledově nepříliš esteticky vyvážená pistole měla závěr vedený ve výklopném pouzdře závěru, jehož spojení s tělem pistole zajišťovala západka nad krčkem rukojeti. Samotné vyklopení pouzdra závěru zpřístupnilo pouze bicí mechanismus, tvořený přímoběžným úderníkem, avšak představovalo pouze první krok k rozložení zbraně. Závěr držela objímka vedená na hlavni a odpružená poměrně silnou vratnou pružinou. Teprve po stlačení objímky bylo možné oddělit od ní závěr a vyjmout jej z pouzdra závěru.

Pistoli vyráběla firma Rheinische Metallwaaren- und Maschinenfabrik, Abteilung Sömmerda, jež v roce 1901 koupila Dreyseho zbrojovku (Waffenfabrik von Dreyse), proto také Schmeisserova konstrukce nesla obchodní název Dreyse. Kromě civilního trhu našla pistole uplatnění také ve výzbroji Reichswehru ve formě doplňkové, nikoliv oficiálně zavedené zbraně. Dostala se také do výzbroje řady německých policejních jednotek.

Německé pistole Dreyse také sehrály, byť v širším kontextu pouze epizodní roli, ve výzbroji čs. armády. Nejen z důvodů výzbrojní nouze, ale také pod vlivem částečné mobilizace, vyhlášené 24. října 1921 v souvislosti s pokusem posledního rakouského císaře Karla I. o návrat na maďarský trůn, akceptoval zbrojní odbor MNO nabídku pražské firmy Hubertus na dodání 7659 německých pistolí v ráži 7,65 mm Browning a 9 mm Browning krátký. Ve dvou nabídkách z 26. a 31. října figurovalo 4797 pistolí Dreyse 1907, 887 pistolí Ortgies 7,65 mm a 1975 kusů v ráži 9 mm Browning krátký, jež MNO objednalo 10. ledna 1922 společně s 384 825 pistolovými náboji.

Firma Hubertus pistole dodala, celkové množství sice odpovídalo objednávce, jejich skladba ovšem nikoliv. Jelikož se Hubertusu nepodařilo opatřit odpovídající počet pistolí v ráži 7,65 mm, vyrovnala nedostatek pistolemi Ortgies ráže 9 mm. Dodané zbraně postupně přejímala od ledna do března 1922 v Čs. ústředním zbrojním skladišti v Praze na Vořechovce přejímací komise, jež nakonec převzala 4766 pistolí Dreyse, 533 pistolí Ortgies v ráži 7,65 mm Browning a 2360 kusů v ráži 9 mm Browning krátký včetně 260 826 nábojů ráže 7,65 mm a 90 225 ráže 9 mm.

Převzaté pistole lze velmi snadno identifikovat podle značky vojenského kontrolního a přejímacího orgánu v podobě propletených písmen RČS (Republika československá) a vročení posledním dvojčíslím roku 1922, umístěnými na pravé straně těla.

Převážná část pistolí Dreyse směřovala k útvarům na Slovensku, spadajícím tedy pod Zemské vojenské velitelství (ZVV) v Bratislavě, kde byly rozděleny mezi útvary 9., 10. a 11. pěší divize a 2. horské pěší brigády. První z uvedených divizí evidovala 1495 kusů, druhá 1115 a poslední divize měla v evidenci 1245 pistolí Dreyse. Celkově se tak po rozeslání nacházelo u slovenských útvarů 3889 pistolí.

V rámci Zemského vojenského velitelství Praha a jemu podléhající 1.-5. pěší divizi se nacházelo podstatně menší množství pistolí než na Slovensku; jejich počet se mohl pohybovat okolo 600 kusů. Nejmenší počty pistolí Dreyse obdržely útvary na Moravě, spadající pod ZVV Brno, jež evidovalo 201 kusů.

Pistole rozeslané k útvarům sice částečně vykrývaly výzbrojní nedostatky, avšak zkušenosti z ostrých střeleb ukázaly, že z hlediska funkční spolehlivosti a bezpečnosti nemělo MNO v případě modelu Dreyse příliš šťastnou ruku. Na velitelství jednotlivých divizí začaly v polovině roku docházet hlášení podřízených pluků s popisem havárií, natolik alarmujících, že je nebylo možné přehlížet či bagatelizovat s odkazem na porušení exploatace.

Zkušenosti s pistolemi Dreyse považoval Dělostřelecký a zbrojní odbor (DZO) za natolik závažné, že nakonec navrhl jejich okamžité stažení od útvarů. Na základě výnosu MNO čj. 457.569/4241/26. odd. z 6. listopadu 1923 bylo nařízeno odevzdání všech pistolí této značky do Hlavního zbrojního skladu (HZS) v Praze na Vořechovce s tím, že útvary dostanou v náhradu po dodání pistole vz. 22.

Ke stažení došlo poměrně rychle, takže do 8. ledna 1924 se v HZS Praha ze zakoupených 4766 pistolí nacházelo celkem 4750 kusů. MNO se jich chtělo přirozeně zbavit odprodejem, jímž pověřilo Finanční správu ruských legií (FSRL). Než však FSRL podařilo najít zájemce, musely pistole Dreyse znovu do služby.

V červnu 1926 uvolnil dělostřelecký a zbrojní odbor MNO pro doplnění výzbroje útvarů v rámci Zemského vojenského velitelství (ZVV) Praha kromě jiných nesystemizovaných zbraní také 4625 pistolí Dreyse, z nichž 3329 dostalo k dispozici velitelství 1. pěší divize, dalších 960 kusů směřovalo do divizní zbrojnice 4 v Josefově k dalšímu rozdělení v rámci 4. pěší divize a 336 pistolí pro 2. pěší divizi zaslal hlavní zbrojní sklad v Praze zbrojnici 2 v Plzni.

K definitivnímu stažení pistolí Dreyse od útvarů došlo teprve na sklonku 20. let, kdy MNO nesystemizované pistole postupně nahrazovalo jednotným vzorem 24, vyráběným Českou zbrojovkou ve Strakonicích.

Exemplář, pocházející z výzbroje Jezdeckého pluku 5 v Košicích získalo muzeum v roce 1959 převodem z VÚ 7478 Praha.

Ráž: 7,65 mm Browning

Celková délka: 160 mm

Výška: 109,5 mm

Šířka: 29,6 mm

Délka záměrné: 145,7 mm

Délka hlavně: 93 mm

Kapacita zásobníku: 7 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 694 g