Německá signální pistole SLd

Německé válečné námořnictvo (Kriegsmarine) zavedlo v polovině třicátých let minulého století do výzbroje signální pistoli SD (Signal und Leuchtpistole), zkonstruovanou firmou Carl Walther v Zella-Mehlis. V roce 1936 uvedla na trh další model, jenž sice koncepčně vycházel s předchozího, avšak byl dvouhlavňový. Dostal označení SLd (Signal und Leucht Doppelchussmodell) a disponoval jednospoušťovým mechanismem s přímoběžnými úderníky a přepínačem volby. Na levé straně byla umístěna manuální pojistka s polohami značenými Sicher a Feuer. Systém uzamčených sklopných hlavní vycházel z Rouxova závěru, používaného u loveckých zbraní.

Firma Walther záhy získala objednávky od válečného námořnictva, jež modely SLd proponovalo především pro výzbroj ponorek a pobřežních člunů. Kromě provedení z hliníkové slitiny s černě eloxovaným povrchem je zbrojovka vyráběla rovněž z nerezové oceli, vzdorující agresivnímu slanému prostředí na moři. Zcela charakteristickým rysem obou modelů bylo atypické dřevěné předpažbí s přední opěrnou stěnou, jež při zapření o bort plavidla zabraňovalo sklouznutí v důsledku zpětného rázu zbraně při výstřelu.

Na horní ploše těla pistole se nacházel třípolohový přepínač bicího mechanismu. Polohy přepínače volby výstřelu vyznačovala na těle pistole písmena L (links – vlevo) a R (rechts – vpravo). Kromě volitelného výstřelu z levé či pravé hlavně umožňoval také vystřelení z obou hlavní najednou. Pro zjištění přítomnosti náboje v hlavni byly na zadní stěně lůžkového závěru umístěny výstražníky.

Kromě mateřské firmy vyráběla signální pistole SLd také zbrojovka Friedrich Wilhelm Heym v Suhlu, jejíž výrobky nesly krycí dislokační kód „eeu“. Celkové množství, jež obě továrny vyrobily do konce války, je odhadováno na 6000 kusů.

Exemplář z roku 1944, vyrobený firmou Heym v Suhlu, získalo muzeum v roce 1947 převodem ze Zbrojnice Terezín.

Ráž: 26,5 mm

Celková délka: 350 mm

Výška: 178 mm

Šířka: 85 mm

Délka hlavně: 232 mm

Hmotnost: 1390 g