Ve sbírce Vojenského historického ústavu jsou uloženy německé sáně tzv. Boots-Akja. Původ těchto saní leží u národů, které dnes obývají zasněžené severní pláně, jako jsou Laponci nebo Eskymáci a dodnes je používají ve vylepšených variacích například příslušníci horské služby.
Boots-Akja byly zavedeny do německého Wehrmachtu v roce 1942 a používaly se k převozu spojovacího materiálu, munice, granátů, plamenometů či proviantního materiálu. Jak je vidět na dobové kresbě, používaly se v podmínkách, kde by se jiné povozy bořily hluboko do sněhu. Existovaly i další varianty, například o něco lehčí a kratší sáně, které používala převážně pěchota a ženisté a jimiž byli také převáženi ranění.
Jejich konstrukce je jednoduchá. Sáně jsou uzavřené, vyráběné z borového dřeva. Uprostřed je širší prkno sloužící jako skluznice. Od něj je na každé straně pět užších latěk tvořících boky saní. V horní části jsou na příčných lištách kovové kroužky (pět na každé straně), které sloužily jako poutka na popruhy k upevnění materiálu. Na obou koncích středního prkna jsou zespodu (již ve zvedající se části) kovové kruhy pro tažná lana či popruhy. Tažnou silou byl jeden až tři muži a hmotnost materiálu, který bylo možno převážet, činila přes 160 kg. Jejich délka je 2360 mm, šířka 620 mm a výška 170 mm.
Sáně Boots-Akja byl zakoupeny do sbírky VHÚ Praha v roce 2011 ze soukromé sbírky.