Tato zbraň nese název podle latinského pojmenování parejnoků - torpedo, pocházejícího ze slovesa torpore (ztuhnout, ochromit), neboť parejnoci dokáží vytvářet elektrický výboj, kterým ochromují svou oběť. Torpédo je určeno k ničení hladinových lodí i ponorek, přičemž je schopno v omezené míře samostatného pohybu. Má válcovité tělo, v němž je umístěna pohonná jednotka, řídící logika a výbušná nálož. Je vypouštěno z torpédometu nebo svrháváno do vody. Torpédo se stalo klasickou námořní zbraní od konce 19. století. Ve značných počtech byla torpéda různých ráží, pohonů a systémů navádění použita v obou světových válkách a jsou používána dodnes.
Německá armáda měla v průběhu 2. světové války torpéda ve výzbroji námořnictva (Kriegsmarine) a letectva (Luftwaffe). Cvičné letecké torpédo (Lufttorpedo) LT-F5b pochází z výzbroje Kriegsmarine. Torpéda se instalovala na závěsníky námořních torpédových bombardovacích letounů Heinkel He 111 H-6, Junkers Ju 188A-3/E2 a Focke-Wulf Fw 190A. Odhoz na námořní cíle se prováděl ve výšce 40-100 metrů při rychlosti letu kolem 250 km/h.
Torpédo s nárazovým zapalovačem bylo vybaveno pohonem „wet heater“. Stlačený vzduch uvedl hnací systém do činnosti, petrolej pod tlakem byl vstřikován do nahřívače, kam se také vháněl vzduch a voda. Hořící petrolej proměňoval vodu v páru, která uvedla v pohyb písty válců a následně protiběžné lodní šrouby.
Vojenský historický ústav získal tento exponát v roce 1948 převodem z Vojenského technického ústavu Podmokly.
Takticko-technická data:
hmotnost: 765 kg
ráže: 449,6 mm
dosah: 3 000 m
rychlost: 40 uzlů (74km/h)
výrobce: Německo, K.E. Damisch, St. Pölten
rok výroby: 1941