Jméno Scharnhorst mělo v německém válečném loďstvu tradici. Udělováno bylo na počest generála Gerharda von Scharnhorst (1855–1813), který za napoleonských válek zreformoval pruskou armádu.
Již na počátku první světové války byl pancéřový křižník Scharnhorst vlajkovou lodí německé Východoasijské eskadry admirála von Spee; byl potopen v prosinci 1914 u Falklandských ostrovů.
Nejznámější lodí téhož jména byl bitevní křižník (v Německu označovaný jako „bitevní loď“) Scharnhorst z období Třetí říše – jde o plavidlo na naší fotografii. Scharnhorst sloužil v německé Kriegsmarine, postaven byl nákladem 143 milionů říšských marek v loděnicích ve Wilhelmshavenu. Počátek stavby spadá do roku 1934, následovalo přepracování projektu a opětné zahájení stavby 15. června 1935. Kriegsmarine loď zařadila do služby 7. ledna 1939.
Maximální výtlak lodi činil 38 900 tun, posádku při plných početních stavech tvořily takřka dva tisíce mužů (údaje sahají od 1 669 přes 1 840 až po 1 968 osob). Hlavní dělostřeleckou výzbroj představovalo 9 děl ráže 280 mm, umístěných ve třech věžích po třech. Scharnhorst dále nesl 12 děl ráže 150 mm, 14 děl ráže 105 mm, děla menších ráží a šest torpédometů. Uvažovalo se, že hlavní dělové věže budou nahrazeny třemi věžemi po dvou dělech ráže 380 mm, ale pro válečnou situaci z tohoto plánu sešlo. Pancéřování dosahovalo tloušťky až 350 mm, loď byla schopna plout rychlostí 31,5 uzlů. Do této třídy spadala ještě sesterská loď Gneisenau.
V průběhu druhé světové války obě sesterské lodě vyplouvaly do Atlantiku proti spojeneckým konvojům. Mezi nejvýznamnější akce, jichž se Scharnhorst zúčastnil, patří potopení britské letadlové lodi Glorious v norských vodách 8. června 1940. Roku 1941 Scharnhorst a Gneisenau připluly do francouzského Brestu a v lednu 1942 spolu s těžkým křižníkem Prinz Eugen propluly kanálem La Manche do německých vod (operace Cerberus).
Roku 1943 se Scharnhorst přesunul do norských vod. V září 1943 podnikl spolu s dalšími plavidly útok na Špicberky (operace Sizilien). Koncem prosince 1943 Scharnhorst podnikl výpad proti britskému konvoji (operace Ostfront), avšak padl do pasti. V bitvě u Severního mysu byl 26. prosince 1943 potopen britskou bitevní lodí Duke of York, přičemž zahynula drtivá většina posádky v čele s kapitánem Hintzem a kontradmirálem Beyem; zachráněno bylo jen 36 mužů.
Vrak lodi byl nalezen roku 2000.