Německý křižník třídy Dresden

Snímek zachycuje německý křižník třídy Dresden, tedy loď Emden nebo Dresden. Obě lodě byly na počátku první světové války potopeny v mimoevropských vodách, jejich služba byla krátká, ale dobrodružná.

Stavba křižníku Dresden byla zahájena roku 1906 v loděnicích Blohm & Voss v Hamburku a loď byla dokončena roku 1908. Její délka činila 118 m, plný výtlak byl 4 268 t, loď mohla plout maximální rychlostí asi 24 uzlů. Křižník byl chráněn pancířem o síle až 10 cm. Výzbroj představovalo deset děl ráže 10,5 cm, 8 děl ráže 5,2 cm a dva torpédomety. Posádku tvořilo celkem 361 mužů. Sesterský křižník Emden byl stavěn v Císařských loděnicích v Gdaňsku od roku 1906 a do služby vstoupil roku 1909.

Na počátku války se v dálněvýchodních vodách nalézala německá Východoasijská eskadra pod velením admirála von Spee. Její součástí byl i Emden, tuto loď však Spee vyslal narušovat námořní trasy protivníka a se zbytkem svých sil hodlal přeplout Pacifik a vrátit se do Německa. Emden plul do Indického oceánu. Dne 28. října 1914 podnikl překvapivý útok na přístav Penang v britském Malajsku, potopil zaskočený ruský křižník Žemčug, veterána z bitvy u Cušimy, a francouzský torpédoborec Mousquet. Osudným se Emdenu stal útok na rádiovou stanici u Kokosových ostrovů jižně od Nizozemské Východní Indie 9. listopadu 1914 – zatímco úderná skupina z křižníku ničila zařízení stanice, na scénu dorazil australský křižník Sydney. Emden byl poražen, polovina posádky padla, zbytek byl zajat. Úderné skupině se mezitím podařilo Kokosovy ostrovy opustit na palubě škuneru a odplout do Nizozemské Východní Indie, odtamtud přes Indický oceán do Arábie, a nakonec dorazit po souši do Cařihradu.

Dresden se na jaře 1914 nalézal při východním pobřeží Mexika, kde tou dobou probíhala revoluce. V červenci 1914 křižník odvezl sesazeného prezidenta Victoriana Huertu na Jamajku, po vypuknutí války plul z Atlantiku kolem Ohňové země do Pacifiku a 12. října se u Velikonočního ostrova setkal s Východoasijskou eskadrou. Dresden se podílel na německém vítězství nad britskými silami u chilského Coronelu dne 1. listopadu 1914 a jako jediná německá loď uprchl z prohrané bitvy u Falklandských ostrovů dne 8. prosince 1914. Nějakou dobu narušoval dohodový obchod v oblasti a tím na sebe vázal značné britské síly. 9. března 1915 křižník ustoupil do chilských teritoriálních vod u Ostrovů Juana Fernandeze, aby podstoupil opravy a případně se nechal internovat. 14. března jej však Britové dostihli, napadli v neutrálních vodách a křižník byl potopen vlastní posádkou. Přeživší námořníci byli internováni chilskými úřady (na lodi sloužil i pozdější admirál Canaris, který uprchl z internace a přes Buenos Aires a Nizozemsko se vrátil do Německa).