Německý lehký kulomet MG 42

Na počátku druhé světové války měla německá branná moc ve výzbroji nejen tři základní vzory lehkých kulometů: zastaralý, vodou chlazený MG 08/15 a vzduchem chlazené MG 13 a MG 34. Poslední z nich se stal v průběhu dalších let, bez ohledu na počty a rozmanitost kořistních vzorů, pilotním kulometem v pěchotní výzbroji. Výrobně poměrně náročná zbraň, zejména s ohledem na řadu dílů, vyráběných třískovým obráběním, nebyla celkově hodnocena jako vysoce provozně spolehlivá, zejména při znečištění. Především výrobní náročnost vedla ke snahám vyvinout zbraň, vyráběnou za pomoci levnějších výrobních technologií, zejména lisování dílů z hlubokotažného plechu, stříhání a ražení za studena.

Od roku 1937 probíhal u Rheinmetall-Borsig, Stübgen a Grossfuss vývoj zbraně s převážnou většinou dílů, vyrobených lisováním z plechu. Šéfkonstruktér firmy Johannes Grossfuss, Metall- und Lackierwarenfabrik v Döbeln dr. Werner Gruner vyvinul závěrový mechanismus, uzamykaný pomocí dvou symetricky uložených válečků, zapadajících v uzamčeném stavu do příčných vybrání v uzamykacím pouzdře hlavně. Uzamykací válečky, uložené v hlavě závěru vytlačoval do stran lichoběžníkový klín nosiče závorníku, v němž byl uložen úderník. Zbraň fungovala na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně. Pouzdro závěru včetně pláště hlavně tvořil ocelový výlisek, navržený rovněž dr. Grunerem. V levém spodním rohu pouzdra byla uložena vratná pružina hlavně, zajišťující její spolehlivý posun směrem vpřed. Vratná pružina byla praméncová (spletená ze tří drátů) a pouzdro uzavíral silný nárazník, tvořený šroubovou pružinou. Pro zajištění dostatečného impulzu pro náhon automatiky byl před ústím hlavně našroubován zesilovač zpětného rázu. Originálním způsobem vyřešili konstruktéři firmy Grossfuss uložení, resp. vyjímání hlavně vyklopením zadní části do pravé strany. Z hlediska kadence předčil nový kulomet ostatní zbraně ve své kategorii: jeho teoretická kadence se pohybovala v rozmezí mezi 1100–1200 ranami za minutu, zatímco MG 34 se pohyboval v kadenčním pásmu okolo 900 ran.

V průběhu vývoje vzniklo celkem pět prototypů, z nichž poslední dostal označení MG 39. Teprve další varianta s označením MG 39/41 se dočkala oficiálních zkoušek před zástupci OKH (Vrchního velitelství pozemních sil – Oberkommando des Heeres) v březnu 1941 a v listopadu téhož roku byla představena říšskému vůdci Adolfu Hitlerovi. Zbraň dostala finální označení MG 42 a vůdce také podepsal objednávku na 1500 kusů, určených ke zkouškám. Sériová výroba standardních kulometů MG 42 se rozběhla v březnu 1942 a do konce války se již nezastavila. Ačkoliv produkce využívala mozaikový systém, finální výrobci byli pouze čtyři: firmy Maget, Maschinen- und Gerätebau, GmbH v Berlíně-Tegelu, Gustloff-Werke v Suhlu, Mauser-Werke, závod v Borsigwalde a Steyr-Daimler-Puch ve Steyru. Celková produkce v letech 1942–1945 dosáhla počtu 393 665 kusů.

Exemplář vyrobený firmou Maget v roce 1944 získalo muzeum v červenci 1948 převodem ze Zbrojnice I Vořechovka.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1220 mm

Délka hlavně: 530 mm

Délka záměrné: 542 mm

Hmotnost zbraně: 11 580 g

Teoretická kadence: 1100–1200 ran/min.