Německý letecký kulomet MG 15

Konstruktér Louis Wilhelm Stange (1888–1971) během svého působení u firmy Rheinische Metallwaren- und Maschinenfabrik (Rheinmetall) v Düsseldorfu vyvinul lehký vzduchem chlazený kulomet s označením S 2-100, založený na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně. Na rozdíl od řady jiných tehdejších konstrukcí tvořilo uzamykací prvek otočné pouzdro, spojené v zadní části s pouzdrem závěru. Vlastní závorník měl v zadní části vyfrézovány symetrické uzamykací ozuby, po třech na každé straně. Uzamykací pouzdro s křivkovými kulisami se nuceně otáčelo odvalováno symetricky uloženými kladičkami na bocích závorníku.

Podmínky versailleské smlouvy neumožňovaly německým zbrojovkám vyrábět jiné než lovecké a sportovní zbraně, proto firma Rheinmetall prodala výrobní práva na Stangeho kulomet, označovaný jako Modell 29, švýcarské firmě Waffenfabrik Solothurn, jež zbraň po úpravách přeznačila na S 2-200 s oficiálním označením Modell 30. Pod ním se také dostal do výzbroje rakouského Bundesheeru. Maďarská armáda jej zavedla pod označením 31.M.

V roce 1933 koupila firma Rheinmetall likvidující firmu na výrobu lokomotiv August Borsig GmbH a od roku 1936 změnila svůj název na Rheinmetall-Borsig AG. V té době se již v Německu na podmínky versailleské smlouvy nikdo neohlížel.

Konstrukčních prvků lehkého kulometu využil Louis Stange v letech 1931–1932 při vývoji letecké verze T6-220, od roku 1933 označované jako MG 15. Závěrový systém včetně bajonetového spojení hlavně s pouzdrem závěru zůstalo zachováno, potřebám ovládání palubní pozorovatelské zbraně byla přizpůsobena pistolová rukojeť. Zesílený nárazník zvýšil teoretickou kadenci zbraně na 1000 ran/min. K zajištění zbraně v nataženém stavu sloužila otočná prstencová pojistka stejné konstrukce, jakou měly pěchotní kulomety M. 30 a 31.M. Zajištění závěru tvořilo také nezbytný krok při rozebírání zbraně, jelikož se závěrem v přední poloze nešlo uvolnit bajonetové spojení s pažbou, resp. u letecké verze se zadní částí pouzdra závěru. Nezajištěný závěr se stlačenou vratnou pružinou mohl při neopatrné manipulaci vylétnout prudce vpřed, což mohlo vést k případnému zranění personálu.

Zásobovací mechanismus tvořil dvojitý bubnový zásobník s kapacitou 75 nábojů (Doppeltrommel 15 – Dt 15), součástí příslušenství zbraně tvořil také lapač vystřelených nábojnic, ať již v plátěném provedení (Hülsensack), nebo v modernější verzi v podobě pryžového zploštělého balonu, uzavřeného vespod zdrhovadlem (Hülsensack n. A.), případně s odpadní trubicí (Hülsenschlauch).

Ve výrobním programu měly kulomety MG 15 německé zbrojovky Rheinmetall-Borsig v Düsseldorfu, Heinrich Krieghof v Suhlu, Wagner & Co. v Heyrode a Westfälische Union v Alteně. V Maďarsku je pro potřeby německé Luftwaffe vyráběla firma Danuvia Gépgyár v Budapešti. Jejich výroba běžela pouze v prvních válečných letech, zřejmě jen do roku 1942, kdy je ve výrobních programech zbrojovek nahrazovaly podstatně výrobně jednodušší a parametricky lepší kulomety MG 81 ve stejné ráži, umožňující efektivní nasazení u letounů s letovými rychlostmi až 475 km/h.

Exemplář z roku 1940, vyrobený firmou Rheinmetall-Borsig A. G., získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s. Brno.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1078 mm

Délka hlavně: 600 mm

Hmotnost zbraně bez zásobníku: 7020 g

Teoretická kadence: 1000–1050 ran/min.