Po okupaci českých zemí začali Němci s vyhledáváním ilegálních vysílačů, s jejichž pomocí udržoval domácí odboj spojení se zahraničím. Byli vybaveni velmi moderními stanicemi rádiového průzkumu, které umožňovaly poměrně přesné zaměřování agenturních radiostanic. Jejich korespondence byla pro pozdější vyhodnocování zaznamenávána pomocí kotoučových magnetofonů. Na území Říše existovaly již od roku 1937 monitorovací a zaměřovací střediska a mobilní pátrací jednotky pod přímou kontrolou Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA). V protektorátu byla zbudována Funkmesstelle Süd-Ost Prag s centrálou na Pražském hradě a s pobočkou v Brně. V centrále pracovalo 40 radistek a 20 pátračů vybavených nejmodernější technikou pro odposlech, zaznamenávání, zaměřování a dohledávání ilegálních vysílačů.
Rádiová zaměřovací služba používala v prvních válečných letech následující strategii:
- operátoři v centrálních služebnách monitorovali krátkovlnná pásma
- při zjištění neznámé radiostanice určily obsluhy několika zaměřovačů azimut, pod kterým byl signál přijímán, a stanovily přibližnou polohu ilegálního vysílače
- údaje byly předány pátrací jednotce odpovídající za oblast, kde byl vysílač zaměřen
- pátrací jednotka vyslala do oblasti vysílání pojízdné pátrací zaměřovací vozy
- postupným zaměřováním a přibližováním vozů byla upřesňována poloha stanice
- k přesnému dohledávání byli používáni pěší pátrači vybavení opaskovými zaměřovači
- vlastní likvidace radiostanice probíhala pod řízením příslušného referátu Gestapa
Pěší pátrači byli vybaveni dokonale maskovanými opaskovými zaměřovacími přijímači vyvinutými v roce 1942 a vyráběnými vídeňskou firmou Kapsch. S jejich pomocí dokázali příslušníky Gestapa přivést až k bytu, za jehož dveřmi pracovala ilegální vysílačka.