Němečtí vojáci odstraňují polský státní znak

Snímek pořízený při napadení Polska nacistickým Německem zachycuje německé vojáky při odstraňování polského státního znaku z hraniční závory. 1. září 2017 si připomínáme 78 let od rozpoutání druhé světové války v Evropě.

Po první světové válce došlo v Evropě k zásadním změnám. Německo bylo poražené, ponížené a odzbrojené, Rakousko-Uhersko se rozpadlo a v sousedních zemích zůstaly značné německé a maďarské menšiny. Také Ruské impérium se rozpadlo a bolševický stát se po neúspěchu svých snah o vývoz revoluce soustředil na vlastní problémy. Toto uspořádání však nemohlo trvat věčně. Již roku 1922 v Rapallu prolomily Německo a sovětské Rusko svoji diplomatickou izolaci, když se domluvily na spolupráci. Varovným znamením byla dohoda z Locarna z roku 1925, jež garantovala hranici Německa s Francií a Belgií, avšak nikoli s jeho východními sousedy.

Skutečné problémy však propukly až poté, co se do Evropy přelila hospodářská krize. Nový nacistický režim od počátku usiloval o expanzi. Opětné připojení strategicky i hospodářsky významného Sárska k Německu počátkem roku 1935 se ještě odehrálo v souladu s mezinárodním právem. Následovalo však obnovení povinné vojenské služby a z německé armády se pozvolna stávala hrozivá síla.

Britové, Italové a Francouzi se v dubnu 1935 v italské Strese pokusili vytyčit meze německého vzestupu. Poté však italský fašistický režim přepadl Habeš, stal se terčem sankcí a začal se sbližovat s nacisty. Společnost národů selhávala již při japonském obsazení Mandžuska roku 1931; politika kolektivní bezpečnosti byla nahrazována appeasementem. Klíčovým mezníkem se stal 7. březen 1936, kdy německá vojska znovu obsadila Porýní.

Španělská občanská válka, jež vypukla v červenci 1936, poskytla totalitním mocnostem příležitost vyzkoušet si výzbroj a taktiku, zatímco demokratické velmoci zůstávaly pasivní. Rakousko, někdejší klientský stát fašistické Itálie, bylo v březnu 1938 bez problémů připojeno k Německu. Mnichovská krize předvedla ubohost a slabost Britů a Francouzů. Až rozbití Československa v březnu 1939 definitivně odhalilo Hitlerovu proradnost.

Londýn a Paříž byly rozhodnuty nenechat padnout Polsko; Poláci nebyli ochotni spolupracovat s Německem proti SSSR. Britové a Francouzi se však nedokázali dohodnout se se Sověty na společném postupu proti Hitlerovi a naopak 23. srpna 1939 došlo k uzavření paktu Molotov-Ribbentrop. Osud Evropy byl zpečetěn.