Československý řád Bílého lva byl založen nařízením vlády RČS ze dne 7. prosince 1922 jako vyznamenání pro příslušníky cizích států za zásluhy, které získali o Československou republiku.
Tomuto kroku však předcházela složitá příprava, na jejímž počátku iniciovalo ministerstvo zahraničí svolání porady pod záštitou prezidentské kanceláře k projednání statutu nového řádu pro ocenění zásluh cizích státních příslušníků. Výsledkem dvou jednání ve spolupráci s ministerstvem školství a národní osvěty v listopadu a prosinci 1920 bylo vypsání veřejné anonymní soutěže na návrh a zhotovení odznaků nového řádu. Ten měl být založen v tradičních pěti třídách pod názvem „Řád československého lva“. Návrhy vzešlé z první soutěže však byly ještě v březnu 1921 shledány nevyhovujícími.
Řád, během soutěže přejmenovaný na Řád bílého lva, měl být udělován za zásluhy občanské a vojenské. Toto odlišení se mělo viditelně projevit na závěsu řádového odznaku.
Porotě veřejné soutěže se nepodařilo ani v dalším kole v červnu 1921 vybrat žádný z celkem 43 návrhů. Protože ani posléze nedošlo k získání žádného vhodného návrhu, přistoupila prezidentská kancelář v únoru 1922 ke zřízení „řádového referátu“, jehož vedením byl pověřen hradní ceremoniář Dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Referát měl za úkol dokončit přípravné práce k realizaci řádu definitivním rozhodnutím o podobě, statutu, počtu tříd a ve spolupráci s ministerstvem zahraničí určit okruh jeho potenciálních nositelů.
Další neúspěšné kolo soutěže (tentokrát užší) vyústilo v přímé jednání Dr. Gutha-Jarkovského s pražským rytcem Rudolfem Karnetem. Ten se pak se svým návrhem stal v září 1922 vítězem anonymní soutěže, jejíž porotě předsedal akademický malíř Vojtěch Hynais.
Jeden z nerealizovaných návrhů získal Vojenský historický ústav darem od Úřadu předsednictva vlády ČSSR v roce 1967.