Součástí vybavení pro výjimečné situace při návratu kosmonautů na Zemi byly i různé verze lehkých nouzových radiostanic, pomocí nichž se mohli spojit se záchrannými týmy. První československý kosmonaut Vladimír Remek měl v březnu 1978 k dispozici radiostanici R-855 UM, která vysílala v nouzovém leteckém pásmu 121,5 MHz. Měla být použita v případě selhání komunikačního a naváděcího systému přistávacího modulu lodi Sojuz 28. Umožňovala spojení jak radiofonií pomocí vestavěného mikrofonu, tak mohla vydávat nouzový signál, jakési pípání, který navedl záchranáře na místo dopadu. Těmito radiostanicemi různých variant byly standardně vybavovány nouzové přenosné dávky NAZ-7, jež sloužily letcům východního bloku po opuštění letounu v případě havárie. Souprava R-855 UM, varianty K, obsahovala blok vysílače a přijímače, dvě baterie, propojovací kabely a skládací anténu. Součástky kompletu byly baleny do nepromokavých obalů a navzájem propojeny řemínky s karabinami pro snadnější manipulaci. Tranzistorový vysílač s přijímačem měl rozměry 125 x 61 x 30 mm a hmotnost 400 g bez antény a kabelů. Suchá vodotěsná baterie o napětí 9 V měla rozměry 135 x 77 x 22 mm a hmotnost 480 g. Tento sbírkový předmět, dokladující výstroj kosmonautů v minulém století, získal VHÚ darem od Prezídia Akademie věd SSSR v roce 1981.