Tradice novoročního přání je zřejmě tak stará, jako kalendář samotný. Vznik moderních novoročních přání se nejčastěji klade do Anglie poloviny 19. století a od té doby patří kartička s více či méně povedeným uměleckým dílkem mezi nezbytné doplňky svátečního období.
Prezentované novoroční přání napsali a nakreslili během svého pobytu v Buzuluku vojáci 1. roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Adresáty byli jejich kolegové z 3. roty. Hlavním motivem přání je neuměle nakreslená silueta předválečného Československa doplněná o státní vlajku a letopočet 1943. Od východu k ní míří rojnice vojáků v britských uniformách a helmách, které se skutečně v tomto období nacházeli ve výbavě našich vojáků v SSSR. Celková kompozice nenechává nikoho na pochybách, co si českoslovenští vojáci pod přáním šťastného nového roku představovali.
Právě 1. rota nesla o 2 měsíce později hlavní tíhu bojů u Sokolova, když na vlastní žádost svého velitele npor. Otakara Jaroše převzala exponované předsunuté postavení v samotné vesnici. Vojáci 1. roty se stáhli až po tvrdých bojích a jejich velitel, který v průběhu bitvy padl, obdržel jako vůbec první cizinec dlouhodobě nežijící v SSSR in memoriam titul Hrdina Sovětského svazu.
Novoroční přání bylo do sbírky VHÚ Praha darováno společně s fotografií Otakara Jaroše v roce 1962.