Vývoj československých leteckých odznaků prošel od roku 1923, kdy byl zaveden první odznak, celkem čtyřmi obdobími změn. První období bylo ukončeno v roce 1953. Druhé přechodné období souvisí s tímto rokem, kdy odznaky odpovídající svým tvarem a provedením těm dosavadním jsou "připraveny" o malý státní znak, přičemž je nahrazen jeho variantou umístěnou ve středu smaltované rudé pěticípé hvězdy. Třetí období (1954 - 1968) souvisí se zavedením odznaků tzv. třídních specialistů, čtvrté je ukončeno až rozdělením česko-slovenského státu v roce 1992. Po výtvarné stránce odznaky nenavazují na pilotní odznaky států zúčastněných v 1. světové válce, pouze jejich kruhové uspořádání by mohlo připomínat pilotní odznaky francouzské. Tvar kruhu – věnce si letecké odznaky zachovávají až do současnosti. Okřídlený lipový věnec symbolizující svobodu, proťatý římským mečem, do jehož jílcové části byl umístěn malý československý státní znak, byl v tomto ohledu novinkou. Z pilotního odznaku byly odvozeny všechny ostatní odznaky jednotlivých specializací. Základem odznaku leteckého mechanika je kruhový věnec o průměru 42 mm, obvyklý u odznaků polního pilota a pozorovatele. Na střed horní části věnce je položen malý státní znak a téměř na střed třílistá letecká vrtule o rozpětí listů 55 mm, přesahující okraj věnce a směřující jedním listem přes střed dolní části věnce. Malý státní znak je zlacený s přirozeným leskem, věnec je stříbrný bez lesku, vrtule je stříbrná, lesklá. Odznak leteckého mechanika byl zaveden Ministerstvem národní obrany ke dni 26. červnu 1948.
Odznak byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu nákupem v roce 1978.