Odznak příslušníka 1. československé divize v Itálii „ODBOJ“

Historie československého odboje v Itálii během druhé světové války byla svou délkou necelého jednoho roku relativně krátká, avšak poměrně pestrá. Československý odboj zde od pozdního jara 1944 do konce války představovali Češi a Slováci, kteří byli původně příslušníky zde dislokovaných útvarů protektorátního Vládního vojska a slovenské Technické brigády (posléze divize), kteří dezertovali a připojili se k italským partyzánům. Z jejich řad se také na samém sklonku války zformovala 1. československá divize v Itálii.

Z rozkazu někdejšího velitele slovenské divize podplukovníka Kmicikiewiče došlo v Miláně k výrobě tří typů kapsových pamětních odznaků pro příslušníky československého odboje v Itálii. Jedním z těchto tří typů byl odznak „ODBOJ“, který mohli nosit pouze ti příslušníci, kteří prošli prověřovacími komisemi. Udílení odznaku proběhlo 7. července 1945 v severoitalském městě Sommacampagna. Prezentovaný exemplář zmíněného odznaku pochází z pozůstalosti někdejšího příslušníka Vládního vojska, účastníka odboje v Itálii a člena partyzánské skupiny Pudlo z Alp Dalibora Knejfla.

Popis

Kapsový odznak o výšce 70 mm a šířce 50 mm při síle 0,5-4 mm, ražený z pozinkovaného plechu. Základ odznaku je oválný, lemovaný plasticky převýšeným vavřínovým věncem, přeložený plasticky převýšeným římským mečem směřujícím hrotem vzhůru. Čepel meče je nad jílcem přeložena plasticky převýšenou stuhou kolorovanou v barvách národní trikolory, nesoucí nápis: ODBOJ. Na tyrkysově smaltovaném pozadí plochy odznaku se pod rukojetí meče nachází mírně plasticky převýšený nápis: ITALIA. Část jílce a hlavice meče jsou přeložené barevně smaltovaným malým státním znakem Československé republiky. Po stranách malého státního znaku je při okraji vavřínového věnce situované rozdělené vročení 1945. Na reversní straně jsou patrné stopy po původní odlomené svisle orientované připínací jehlici. Na středu odznaku byl druhotně připájený závit s maticí pro uchycení na stejnokroji.

Exemplář byl do sbírky Vojenského historického ústavu získán nákupem v roce 2020.