Koncem 17. a v 18. století se značně rozšířily opakovací pušky a pistole, za jejichž konstruktéry jsou pokládáni italští puškaři Lorenzoni nebo Berselli, ale také jiní puškaři italského či zahraničního původu, z nichž někteří se sami označovali za vynálezce tohoto systému.
V pažbě pušky nebo v rukojeti pistole jsou umístěny dva trubicovité zásobníky na střelný prach a kule. Pohybem páky na levé straně se otáčí příčný válec, do jehož prohlubní se ze zásobníků přemístí potřebná dávka prachu a kule, jež se dopraví do hlavně. Při manipulaci s pákou musela být zbraň skloněna ústím k zemi, aby kule a prach mohly spadnout do prohlubní v příčném válci. Při pohybu páky byl současně natažen kohout do pojistné polohy a do pánvičky se nasypal prach z malého zásobníku, jenž je součástí zámku.
Systém vypadá komplikovaně, ale mnoho desítek zachovaných pušek a pistolí této konstrukce svědčí o tom, že zbraně musely fungovat. Jejich palebná rychlost byla pak mnohonásobně vyšší ve srovnání s běžnými jednorannými předovkami.
Opakovačka byla do sbírky VHÚ získána v roce 1958 převodem z Okresního muzea v Jičíně.
Celková délka 1250 mm, délka hlavně 814 mm, ráže 12,5 mm, hmotnost 3 180 g.