Opěšalí těžkoodění jezdci, c. 1477

Na počátku roku 1477 nebyla pozice Karla Smělého dobrá. Po porážkách, jež mu v předchozím roce uštědřilo švýcarské Spříseženstvo, byla jeho armáda oslabená a většina politických stoupenců jej opustila. Za této nepříznivé situace se vévoda rozhodl znovu dobýt hlavní lotrinské město Nancy, jež obsadil již v roce 1475 a jehož kontrolu převzal v roce 1476 původní pán, lotrinský vévoda René II. Karel byl zdrcen předchozími vojenskými neúspěchy v boji se Švýcary, a tak navzdory dobře míněným radám svého okolí směřoval k dalšímu otevřenému střetu, přičemž nebral ohled na nepříliš vhodné roční období a oblehl Nancy v prosinci 1476.

Na rychlé dobytí města však jeho síly nestačily a bylo jen otázkou času, kdy obráncům přijde pomoc. René v prvních lednových dnech roku 1477 skutečně k městu dorazil s vojskem o síle téměř 20.000 mužů, zatímco Karlovo vojsko dosahovalo sotva čtvrtiny tohoto počtu. Burgundský vévoda si byl vědom početní převahy nepřítele a připravil tudíž defenzivní postavení, které mu teoreticky mohlo v nadcházející bitvě dopomoci k vítězství. Podcenil však průzkum, což jeho protivník neudělal a zpraven o výhodném postavení burgundského vojska, napadl jej 5. ledna 1477 obchvatem z nečekaného směru. Burgunďané se nedokázali přizpůsobit situaci a přesile podlehli. Sám Karel nalezl smrt v boji, když se snažil zkonsolidovat své oddíly. Smrt vévody vyústila v dlouhodobé soupeření o dědictví burgundského státu, na něž si činil nárok francouzský král Ludvík XI. a Maxmilián I. Habsburský, jež se stal manželem Marie, jediné dědičky po Karlovi Smělém.

Figurky představují opěšalé těžkooděné jezdce, odpovídající období bitvy u Nancy v zimě 1477. Oba ozbrojenci jsou oděni do elegantně vyhlížejících, tzv. gotických plátových zbrojí, poměrně typických pro období poslední čtvrtiny 15. století. Zbroje, jež by provedením odpovídaly spíše německým dílnám, doplňují plátová podbradí a přilby typu šalíř. Levý těžkooděnec je ozbrojen poboční zbraní, v tomto případě jednoručním mečem, a jednoruční sekerou jakožto doplňkovou zbraní pro boj v sedle. Jeho druh třímá pouze jednoruční meč a na rozdíl od svého spolubojovníka nese na těle přes zbroj tzv. tabard, jednoduchý kabátec z látky, sloužící k identifikaci jako předstupeň uniformy. Jednoduchým identifikačním znakem je v tomto případě kříž svatého Ondřeje, který představoval základní symbol příslušnosti k vojsku burgundského vévody.

Mezi barvami použitými ke kolorování figurek převažuje stříbrošedá metalická barva, pokrývající plochy plátové zbroje a kovových součástí zbraní. Doplňuje ji hnědá ve dvou odstínech, aplikovaná pro znázornění kožených součástí výstroje a topůrka sekery. Textilie jsou zastoupeny šedou barvou na zadních částech nohavic obou bojovníků a v případě druhého těžkooděnce také vínovým odstínem tabardu spolu s šedobílým ondřejským křížem. Celek uzavírá použití pleťového odstínu na odkryté obličeje a olivově zelené barvy na podstavce.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.