Orličan VT-116 Orlík II

Poměrně mnoho let využívali naši plachtaři k výkonnému létání zdařilé větroně VT-116 konstruktéra Ing. Jiřího Matějčka. Léta snažení a soustředěného úsilí ve vývojových dílnách Brno-Medlánky vykrystalizovala v konstrukci M-16 Standard, který se stal předobrazem sériových strojů.  Ty byly stavěny  n.p. Orličan Choceň od léta roku 1961 pod označením VT-16 Orlík. Ten se postupně stal hlavním jednomístným typem větroně používaným v našich aeroklubech, kde nahradil stárnoucí Šohaje. Bylo celkem vyrobeno na 83 kusů VT-16. Na jeho základě pak v roce 1963 vznikl modernější VT-116 Orlík II, který měl významně upravenou konstrukci trupu a svislé ocasní plochy, ale prakticky stejné parametry jako původní Orlík. Do roku 1969 jich bylo v Orličanu vyrobeno na 220 kusů a staly se nosným typem výkonnostního létání v našich aeroklubech.

Z konstrukčního hlediska šlo o převážně dřevěný hornokřídlý jednomístný kluzák. Při jeho stavbě byly také využity alternativní materiály jako polyuretanová pěna a skelný kompozit, hlavně na stabilizaci potahu křídla a nenosné prvky konstrukce. Zcela zakrytá kabina byla vybavena sadou běžných přístrojů a v průběhu let i speciální leteckou radiostanicí LS-4 z Tesly Kolín spolu s palubní baterií.

Představovaný exponát byl vyroben v Chocni v roce 1966. Nesl krásné výrobní číslo 151617 a dostal přidělenou imatrikulaci OK-6437. Ještě v listopadu téhož roku byl panem H. Jandíkem přeletěn do Zbraslavic a od té doby sloužil věrně a poctivě v místním aeroklubu. Za svůj letecký život prodělal čtyři generální opravy, první v mateřském závodě a další tři v Aeronu, podniku ÚV Svazarmu, Brno. K jeho historii se váže i dramatická příhoda z června 1986, kdy jeho mladý pilot opomněl před navijákovým startem připevnit plovoucí výškové kormidlo a dal pokyn ke vzletu. Výškovka přirozeně krátce po rozjezdu odpadla a neřiditelný kluzák se na laně prudce vzepjal do výšky asi 15 metrů. Na štěstí pro všechny zúčastněné zkušený navijákař bleskově odhadl situaci a mistrovsky dostal postupným ubíráním výkonu motoru kluzák nízko nad zem. Tam ovšem došlo k prudkému pádu a celkovému poškození Orlíka. Je zajímavé, že pilot v kabině si až do poslední chvíle před nárazem do země myslel, že kluzák řídí a jedná se jen o běžné přetržení navijákového lana. Poměrně značně poškozenou konstrukci pak ještě toho léta spravil nezapomenutelný letecký všeuměl pan Alois Derka z Kralup, takže stroj mohl již 25. října 1986 znovu vzlétnout. Jeho letecký konec pak přišel v listopadu 1988, kdy dovršil svůj předepsaný technický život při náletu 2 055 hodin a 2 122 startů.

Krátce poté byl kluzák zavěšen pod střechu hangáru ve Zbraslavicích a zde vydržel až do konce roku 1994, kdy byl získán do sbírky VHÚ. Po vybudování speciálního depozitáře pro kluzáky byl přemístěn do HD Lešany.

Rozpětí 16,00 m

Délka 7,55 m

Výška 1,68 m

Hmotnost prázdného kluzáku 220 kg

Vzletová hmotnost 320 kg

Maximální povolená rychlost 210 km/h

Klouzavost 1:33