Český malíř Oskar Brázda (1887–1977) si díky příznivým finančním poměrům (jeho otec provozoval ve dvacátých letech pražskou kavárnu Slavia) mohl dovolit výtvarná studia v zahraničí. Portrétní malbu studoval ve Vídni u profesorů Rudolfa Bachera a Kazimira Pochwalskiho. V roce 1913 byl vyslán na stipendijní pobyt do Itálie, kde jej v následujícím roce zastihl počátek války. Jako státní příslušník Rakousko-Uherska byl odveden do vojenské služby. Nenastoupil však, a tak byl internován na Sardinii. V roce 1916 byl však již zpět v Římě. Výhodný sňatek jej dovedl do tamějších vysokých společenských kruhů. Navázal kontakt se členy Československé národní rady v Římě, kde působil v letech 1917–1918 jako umělecký poradce. Právě v roce 1917 se zde setkal s dr. Edvardem Benešem. Vznikla tak zajímavě provedená, silně pastózní malba, představující českého politika a diplomata v ležérním postoji. Jde o mimořádně zdařilou, komorní výtvarnou záležitost.
V římských uměleckých kruzích zaujal Brázda významné místo mezi fauvisty a tvůrci tzv. římské secese první poloviny dvacátých let. Do Československa se vrátil teprve v roce 1925. Usadil se společně se svojí první ženou Amélií Posse-Brázdovou (původem Švédkou) na zámku Líčkov u Žatce, kde se nadále věnoval volné umělecké tvorbě. Za protektorátu byl krátce vězněn. V roce 1948 byl jeho zámek vyvlastněn a umělecká sbírka znárodněna. Teprve v roce 1989 získala veškerý majetek zpět jeho druhá žena Marie. Na Líčkově založila galerii, která prezentuje umělcovu celoživotní tvorbu.
Plátno, olej, 113 x 65 cm.
Umělecké dílo je součástí původní sbírky Památníku odboje.