Otakar Nejedlý, Sentheim – hroby čs. dobrovolců, 1919

Když začalo v květnu 1919 vedení Památníku odboje organizovat výpravy umělců na bojiště první světové války, projevil zájem o účast také významný český malíř Otakar Nejedlý (1883–1957). Původně byl vyzván, aby jako člen uměleckého oddělení vyrazil na Sibiř, avšak z důvodu pracovní vytíženosti byl nakonec jmenován vedoucím francouzské výpravy. Dva letní měsíce roku 1919 pak navštěvoval společně s Vincencem Benešem a Bohuslavem Harnou lokality, na nichž ještě před nedávnem bojovali vojáci čs. zahraniční armády ve Francii. Své dojmy a vnitřní pocity z cest shrnul v zajímavé vzpomínkové knize s názvem Malířovy dojmy z francouzského bojiště (Praha 1921).

Otakar Nejedlý nenáleží do okruhu výtvarníků-legionářů a za první světové války nebojoval na žádné z front. Avšak krátká, v úvodu zmíněná etapa z roku 1919 je neodmyslitelnou a významnou součástí jeho uměleckého vývoje. Použil totiž zcela novým, kontrastujícím způsobem barvy, s jejichž pomocí vytvářel kompozice.

Prezentovaná malba představuje pohled na pohřebiště příslušníků čs. legií ve Francii, kteří položili své životy v bojích za svobodný československý stát. Podél hřbitovní zdi v alsaském Sentheimu se táhnou hroby vojáků s provizorními dřevěnými kříži, ozdobenými věnci a červenobílými bikolorami.

Otakar Nejedlý pocházel ze selské rodiny v Roudnici nad Labem. Ačkoli na gymnáziu nepatřil právě k nejúspěšnějším studentům, inklinace k malířství předurčila jeho budoucí profesní dráhu. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Ferdinanda Engelmüllera, jenž velmi ovlivnil jeho prvotní výtvarnou orientaci. V letech 1903–1905 se pro Nejedlého staly inspirativními jeho návštěvy u Antonína Slavíčka v Kameničkách u Hlinska, kde měl možnost se setkat s dalšími osobnostmi tehdejší české výtvarné scény. Po studijních cestách v Evropě se v roce 1909 rozhodl, že s přítelem a malířem Jaroslavem Hněvkovským navštíví exotické kraje Indie a Cejlonu. Podstatnou roli hrála v jeho životě pedagogická dráha na pražské Akademii výtvarných umění, kde vyučoval od roku 1925 až do konce života krajinářství.

Plátno, olej, 1 440 x 2 630 mm

Umělecké dílo bylo do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získáno formou nákupu v roce 1924.