V létě roku 1919 byl český malíř Otakar Nejedlý (1883–1957) pověřen vedením umělecké výpravy malířů do Francie, pořádané Památníkem odboje v Praze. Dalšími členy výpravy byli malíři Vincenc Beneš, Bohuslav Harna a Martin Bureš, přímý účastník bojů ve Francii. Cílem této skupiny bylo dokumentární zpracování míst bojů čs. legionářů v oblastech kolem Arrasu, Terronu a Vouziers. Výsledkem Nejedlého umělecké práce byly asi dvě desítky rozměrných pláten, zachycujících ponurou atmosféru krajiny zničené výbuchy granátů a dělostřelecké palby (Tahure, Belloy en Santerre, Sentheim, Michelbach). Charakter umělcových expresivních maleb je především popisný. Vznikly v době, kdy se film a fotografie jako formy zaznamenání reality teprve začínaly prosazovat. Přesto zůstávají po mnoha letech působivým svědectvím války.
Prezentovaná malba představuje širokoúhlý pohled na mohutné zákopy, z nichž vyčnívají kusy dřevěných křížů a kůlů. Ohořelé stromy se nad nimi smutně sklání, jakoby zde ještě doznívala střelba z děl. Umělec prosvětlil zákopy bělobou, aby zvýraznil jejich tvar. Temně modrým rozbouřeným nebem prosakuje barva červánků.
Olej, plátno, 72 x 92 cm
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha v roce 1921 formou nákupu.