OTTERSDORFU, Sixt z. O pokoření stavu městského léta 1547

V letošním roce jsme si připomněli, či spíše nepřipomněli, jedno důležité výročí našich dějin. Bohužel lze konstatovat, že 470. výročí prvního stavovského odboje proti habsburskému vladaři roku 1547 patří mezi pozapomenuté události.

V létě roku 1546 se císař Karel V. rozhodl vyřešit náboženskou situaci v říši a ztrestat protestantská knížata, která odmítla účast na tridentském koncilu. Svého bratra chtěl vojenskou silou v šmalkaldské válce podpořit i český a uherský král Ferdinand I., jehož možnosti ale silně omezoval stavovský sněm. Na podzim roku 1546 se sice sešla česká zemská hotovost, ale jen velmi neochotně a její mandát k operacím za českými hranicemi v Sasku byl rozporuplný. Ferdinand sice operoval se saskou okupací biskupství Dobroluk v Dolní Lužici a zajištěním českých lén v Sasku, ale české protestantské stavy tím příliš nepřesvědčil. Přesto se české vojsko pod velením zemského hejtmana Šebestiána z Veitmile (ten stál v čele prokrálovské zemské hotovosti i v následujícím roce) na přelomu října a listopadu do Saska vypravilo, 1. listopadu zvítězilo v bitvě u obce Ölsnitz, dobylo a vyplenilo Markneukirchen a pomohlo vojákům Mořice Saského (který na rozdíl od saského kurfiřta Jana Friedricha – hlavního představitele protestantské strany – stál po boku císaře) zajistit Plevno a Zwickau.

Tento postup považovala část českých stavů, v čele se zástupci pražských měst, za nelegitimní. Válka v Sasku zatím nabrala obrat, neboť česká zemská hotovost se v první polovině listopadu 1546 rozešla a Mořic Saský se dostal do defenzivy.  Z těchto důvodů byl počátkem roku 1547 svolán zemský sněm, který ale král nepovolil. Sympatie českých protestantských stavů byly na straně Jana Friedricha a ustanovený stavovský spolek povolal do zbraně zemskou hotovost. Totéž ostatně učinil i Ferdinand I., ale na obou stranách se vojska sešlo pomálu, neboť na jedné straně královi věrní šlechtici již měli své vojáky na tažení v Sasku a na druhé straně výzva stavovského spolku byla na hranici otevřené vzpoury. V březnu 1547 vpadl odřad vojska Jana Friedricha Saského do severozápadních Čech a bez odporu odsadil Jáchymov. Král Ferdinand I. se svým vojskem reagoval obsazením Mostu a koncem března stál u Kadaně. Čeští stavové, kteří se v konfliktu mezi císařem a králem prohlašovali za neutrální, nyní vyhlásili ohrožení země vojskem vlastního panovníka a jeho spojenců a požádali saského kurfiřta Jana Friedricha o pomoc. Saské oddíly v návaznosti na to v polovině dubna zaútočily a obsadily Loket, Sokolov (Falknov) a Chomutov. Stavovské oddíly pod velením Kašpara Pluha z Rabštejna přes jeho naléhání ale nedostaly od stavů souhlas k podpoře saského vojska. Mezitím 24. dubna Karel V. spolu s Ferdinandem I. (a jemu věrnými českými šlechtici) a Mořicem Saským rozdrtil hlavní vojsko kurfiřta Jana Friedricha Saského v bitvě u Mühlbergu.

Poté námluvy českých protestantských stavů s Janem Friedrichem pochopitelně skončily a Ferdinand I. se koncem května (po kapitulaci Wittenbergu) se svým vojskem vydal zvolna zpět do Čech, aby se vypořádal s opozicí. Během června povolal do Litoměřic své věrné a slíbil amnestii i protivníkům, kteří se k němu dostaví. Prvního červnového dne přitáhlo jeho vojsko na Pražský hrad a obsadilo Malou Stranu. Následujícího dne, 2. července, došlo k šarvátkám mezi královskými a Pražany, které pokračovaly i v dalších dnech, kdy byla Praha královými vojsky obklíčena. Boje trvaly do 6. července, poté se Pražané podrobili a 8. července předstoupili před krále. Ferdinand I. celého nedůsledného odboje využil k posílení královské moci. Většina šlechty byla amnestována, katastrofu ale odboj představoval pro zástupce městského stavu, jehož práva byla omezena do té míry, že své výsadní postavení pro další politické dění prakticky pozbyla.

Prezentovaná kniha týdne je v prvé řadě edicí „Dennopisu“ Sixta z Ottersdorfu (cca 1500–1583), kancléře Starého Města pražského a jednoho z hlavních mluvčích stavovského odboje. Jeho spis je obhajobou odporu proti králi Ferdinandovi. Úvod editora PhDr. Josefa Janáčka přináší stručné a přehledné shrnutí problematiky šmalkaldské války i českého stavovského odboje. S ohledem na datum vydání knihy lze konstatovat, že „politické zatížení“ publikace je zcela minimální. Text je opatřen poznámkovým aparátem, rejstříkem a seznamem vyobrazení a je ho možné dosud považovat za dobře zpracovanou edici pramenů.

S ohledem na výše uvedená fakta lze konstatovat, že pro zájemce o problematiku prvního českého stavovského odboje i o vojenství poloviny 16. století je kniha dosud cenným pramenem. Dobové svědectví a obhajoba jednoho z čelných představitelů stavovské opozice dodnes nepostrádá čtivost a poskytuje cenný vhled do polozapomenuté části našich dějin.

Citace:

OTTERSDORFU, Sixt z. O pokoření stavu městského léta 1547. Praha: Melantrich, 1950. 172 s.