Jedna ze dvou dochovaných sádrových studií čs. legionářů vynikajícího českého sochaře Otty Gutfreunda se stala předlohou pro realizace plastik, vyráběných sériově v keramických závodech Keras v Bechyni ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Studie představuje postavy příslušníků 3. čs. střeleckého pluku a 1. jízdního pluku Jana Jiskry z Brandýsa. Na povrchu sousoší jsou dobře znatelné autorovy tahy štětce. Obličeje obou vojáků jsou propracovány do posledních detailů. Signování umělce v typické podobě „gutfreund“ je umístěno na podstavci.
Otto Gutfreund (1889–1927) vstoupil hned na počátku první světové války, v srpnu roku 1914, do řad českých a slovenských dobrovolníků v rámci francouzské armády. Jako příslušník roty Nazdar se účastnil v květnu roku 1915 bitvy u Arrasu, kde zahynulo několik jeho nejbližších přátel. Na podzim roku 1915 se Gutfreund otevřeně postavil spolu se třemi příslušníky roty Nazdar do čela odporu Čechů a Slováků proti tzv. Bérengérovu zákonu, podle něhož nesměli být přijímáni do francouzské armády vojáci států, bojujících na straně nepřátel Francie (včetně Rakousko-Uherska). Rota Nazdar byla také z tohoto důvodu zrušena a její vojáci rozptýleni do cizineckých jednotek. Za účast v tzv. „aféře kaprálů“ byl Gutfreund odsouzen a až do konce války vězněn ve francouzských internačních táborech. Teprve intervence představitelů československé vlády na podzim roku 1918 vedla k jeho propuštění. Do nové republiky se zatrpklý umělec zpočátku nechtěl vrátit, avšak existenční problémy ho přece jen přiměly v roce 1920 k návratu. Osud však nepřál mimořádnému sochaři naplno rozvinout talent a pokračovat v úspěšné tvorbě. Otto Gutfreund utonul nešťastnou náhodou v červnu roku 1927 ve Vltavě.
Sádra, polychromie, výška 50 cm.
Umělecké dílo je součástí původní sbírky Památníku odboje.