Významný český sochař Otto Gutfreund (1889−1927) pobýval v létě roku 1914 v Paříži. Proto se ihned po vstupu Francie do války přihlásil mezi stovkami Čechů a Slováků do řad francouzské Cizinecké legie a poté do první čs. vojenské jednotky na území Francie – Roty Nazdar. Na jaře 1915 se účastnil těžkých bojů na řece Sommě. Po rozpuštění naší jednotky se zapojil do otevřeného odporu proti jejímu zrušení. Za to byl potrestán vězněním v několika francouzských internačních táborech, z nichž se dostal až koncem roku 1918, a to teprve na výslovné vyžádání představitelů československé vlády. Po této zkušenosti byl Gutfreund rozhodnut, že se do vlasti již nevrátí. V Paříži se mu však nedařilo tak, jak si představoval. Proto v roce 1920 opustil Francii a vrátil se do Československa. Získal řadu významných veřejných zakázek, například výzdobu průčelí pražské Legiobanky nebo realizaci pomníku Boženy Němcové v Ratibořicích. Slibnou umělcovu kariéru však záhy přerušila jeho tragická smrt.
Z období umělcovy internace se dochovalo několik vzácných kresebných skic, kterými si vybavoval své prožitky z bojů u Arrasu v květnu roku 1915. Primitivní podmínky vězení mu totiž neumožňovaly pokračovat v sochařské tvorbě, a tak ve volných chvílích po těžké práci alespoň kreslil. Některé z kreseb jsou signovány, většina je však jen označena místem a datací. Prezentovaná skica zobrazuje čtyři postavy vojáků, kteří odnášejí na provizorním lehátku bezvládné tělo raněného spolubojovníka. V obličejích mužů je zachycena veliká únava a fyzické vypětí.
Uhel na papíře, 122 x 205 mm.
Kresba byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 1919.