Tušová kresba českého malíře Otto Matouška (1890–1977) vznikla v době jeho věznění v nacistickém koncentračním táboře Flossenbürg v roce 1944, kam byl deportován v prosinci 1943. Prezentované dílo zobrazuje takřka detailní pohled do ubikace s kójemi. Zde trávili vězni vzácné chvíle odpočinku v naprosto nepředstavitelných podmínkách. Neexistující minimální životní prostor nepřipouštěl žádné soukromí. Matoušek na základě vlastních zkušeností dokázal zachytit mistrovsky ve zkratce momentální atmosféru. Použil přitom specifickou kombinovanou techniku tušové kresby štětcem. Minimalistický přístup za použití odstínů černé barvy je typický pro celý soubor těchto Matouškových válečných kreseb.
Za protektorátu se Otto Matoušek, bývalý legionář, záhy zapojil do protinacistické činnosti v odbojové organizaci Vasil Škrach, která působila v Českých Budějovicích. Staral se o finanční podporu perzekuovaných vojáků nebo těch, kteří odcházeli do exilu. Pečoval i o jejich rodiny. Po zatčení jejich členů navázal spojení s ilegálním hnutím Bílá hora v Praze. V březnu 1943 byl na základě udání zatčen. Zbytek roku strávil ve věznici v Malé pevnosti v Terezíně a v pracovním táboře gestapa v Kladně. Následovala deportace do Flossenbürgu. Na samotném konci války čekala Matouška zkouška nejtěžší - pochod smrti. Měl obrovské štěstí, že přežil. Na konci dubna 1945 byl osvobozen americkou armádou ve Stamsriedu v Bavorsku. Tato pohnutá životní etapa zanechala v umělci nezapomenutelné stopy, které roku 1946 vydal v cyklu reprodukcí tužkových kreseb a štětcových maleb s názvem Kresby z koncentráku.
Papír, tuš, 210 x 300 mm.
Kresba byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora v roce 1946.