Kresba českého malíře Otto Matouška (1890–1977) vznikla v době jeho věznění v nacistickém koncentračním táboře Flossenbürg, kam byl deportován v prosinci 1943. I přes nelidské podmínky, kterým byl vystaven, cítil potřebu uměleckého projevu. Dodávalo mu to sílu přežít. Tužková kresba z autorova skicáku zachycuje postavy dvou vězňů, kteří unaveni odpočívají po těžké práci v nedalekém granitovém lomu. Obličeje nejsou prokreslené záměrně, aby jejich výraz zůstal skrytý. To je také jeden z charakteristických rysů Matouškových kreseb z válečného období.
Otto Matoušek vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Preislera a Vlaha Bukovace. V době první světové války narukoval na východní frontu a záhy přešel do ruského zajetí. Následně byl zařazen k 1. čs. střeleckému pluku, později k výzvědné rotě 6. čs. střeleckého pluku Hanáckého. V roce 1918 se zúčastnil bitvy u Bachmače a jako velitel obrněného vlaku se podílel na dalších úspěšných bojových operacích na magistrále.
Nebylo tedy divu, že se za protektorátu brzy zapojil do protinacistické činnosti v odbojové organizaci Vasil Škrach, která působila v Českých Budějovicích. Po zatčení jejich členů navázal spojení s ilegálním hnutím Bílá Hora v Praze. V březnu 1943 byl na základě udání jednoho ze spolupracovníků odvlečen k výslechu na gestapo. Následovala deportace do koncentračního tábora ve Flossenbürgu, jak již bylo zmíněno výše. Na samotném konci války čekala Matouška zkouška nejtěžší - pochod smrti. Měl obrovské štěstí, že přežil. Na konci dubna 1945 byl osvobozen americkou armádou ve Stamsriedu v Bavorsku. Tato pohnutá životní etapa zanechala v umělci nezapomenutelné stopy, které roku 1946 vydal v cyklu reprodukcí tužkových kreseb a štětcových maleb s názvem Kresby z koncentráku.
Tužka na papíře, 290 x 200 mm.
Kresba byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu Praha v roce 1947 formou nákupu od autora.