Komise vojenských tradic a symboliky Vojenského historického ústavu Praha, jež je odborným a poradním orgánem ředitele Vojenského historického ústavu, podle potřeby na základě odůvodněných žádostí vytváří, spoluvytváří či zkoumá navrhované pamětní odznaky z hledisek heraldiky, návaznosti na českou (respektive československou) vojenskou historii, výstižnosti a vhodného grafického ztvárnění. V této souvislosti zpracovávala Komise vojenských tradic a symboliky rovněž návrh útvarového Pamětního odznaku 42. mechanizovaného praporu „Svatováclavského“. Finální podoba odznaku, která vychází z původního návrhu vytvořeného přímo příslušníky 42. mechanizovaného praporu, byla schválena ředitelem VHÚ spisem Čj. MO 96335/2018-1241 ze dne 29. března 2018.
Prezentovaný pamětní odznak akcentuje symboliku stávajícího útvaru, v níž je zároveň zdůrazněna historická symbolika tradičního vládnoucího rodu českých knížat a králů z rodu Přemyslovců spolu se symbolikou svatého Václava jakožto českého národního světce a patrona českých zemí. Barvy stuhy vycházejí z barev původního přemyslovského erbu a tedy i znaku 42. mechanizovaného praporu „Svatováclavského“.
Popis:
Pamětní odznak na stuze tvořený medailí kruhového tvaru o průměru 41 mm při síle 3 mm, která je ražená z patinovaného tombaku s povrchovou úpravou starého stříbra. Stuha o šíři 38 mm červené barvy, na okrajích lemována černými pruhy. Na středu černý pruh, protnutý dvěma bílými pruhy. Stužka v barvách a v šíři stuhy.
Avers:
Na středu plochy situován hlavní symbol 42. mechanizovaného praporu „Svatováclavského“ – tzv. plamenná orlice, zvaná též přemyslovská (posetá po celém obvodu plamínky). V ohraničené borduře opis, jehož horní a spodní část jsou vzájemně odděleny lipovými snítkami. Horní opis: 42. MECHANIZOVANÝ PRAPOR „SVATOVÁCLAVSKÝ“. Spodní opis: TÁBOR.
Revers:
Na střed plochy umístěn heraldicky doprava na koni jedoucí sv. Václav v plášti, s přilbou a vztyčeným kopím s praporkem. Volně v ploše při plasticky převýšeném okraji horní opis: NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM NI BUDOUCÍM.
Exemplář byl do sbírky Vojenského historického ústavu získán darem v roce 2019.