Těsně po druhé světové válce vzniklo v Československu značné množství neoficiálních a polooficiálních vyznamenání, která byla vytvořena a udělována jednotlivými odbojovými skupinami. Jejich kvalita byla přitom velmi různorodá. Zatímco některé se vyznačovaly nepříliš kvalitním uměleckým a řemeslným zpracováním, jiné měly prvotřídní úroveň.
Takovým příkladem je i odznak, který byl po druhé světové válce vytvořen v prostředí bojovníků, účastnících se po 5. květnu 1945 střetů o budovu Československého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. Vzhledem k tomu, že odznak postrádá dochované stanovy, není zcela zřejmé, kolik stupňů měl. Jsou známy varianty v různém stupni pozlacení, ale i varianta čistě stříbrná. Zároveň je pravděpodobné, že se odznak neuděloval pouze samotným veteránům květnových bojů, ale posléze i osobnostem činným ve službách zahraničního rozhlasu v Londýně a na jiných místech v době války.
Jeho šířka je 35 mm, výška 50 mm a obkružuje ho stylizovaný oválný lipový věnec, v jehož spodní části je smaltovaná česká trikolora. V dolní polovině je zobrazena výseč globusu, na kterém je mimo rovnoběžky a poledníky zobrazena nepatrná mapa Československa v hranicích po roce 1945. Pod mapou se nachází dvouřádkový opis, sledující rovnoběžky, který zní „BOJOVNÍK ROZHLASU / 5. – 8. V. 1945“. Z mapy Československa stoupá vertikálně stylizovaná anténa rozhlasového vysílače, na jejímž vrcholu je v horní části malý státní znak překrývající dvojici zkřížených mečů. Na reverzu se nachází svislá upínací jehlice.
Odznak se dochoval v původní červené etuji s nápisem ZA MIMOŘÁDNÉ ZÁSLUHY na víku. Vyrobila ho firma Karnet a Kyselý, která mj. produkovala i značnou část tehdejších státních vyznamenání.
Zobrazený exemplář se do sbírky Vojenského historického ústavu Praha byl získán darem roku 1982 jako součást pozůstalosti po gen. Bohuslavu Laštovičkovi, který byl činným rozhlasákem v londýnském exilu a v letech 1945 až 1948 byl generálním ředitelem Československého rozhlasu. Později působil ve vysokých stranických funkcích KSČ.