Pěší sudličník, první polovina 15. století.

Poslední dubnová dekáda roku 1423 se stala svědkem jednoho z řady vítězství Jana Žižky z Trocnova v bitvě u Hořic. Přesné určení data není zcela jasné, na základě zpráv pramenů došlo k boji buď 20. nebo 23. či 27. dubna. Bitvě předcházelo tažení Jana Žižky s Divišem Bořkem z Miletínka směrem na území Čeňka z Vartemberka, neboť Čeněk se ukázal jako velmi nespolehlivý spojenec husitů a inicioval útoky proti východočeským orebitům. Fragmentální stav pramenných zpráv nedovoluje jednoznačně určit přesnou trasu postupu husitského vojska ani shromaždiště Čeňkových sil. Jisté je pouze to, že se Žižkovo vojsko na Jičínsku patrně na základě přímých zpráv o postupu protivníka přesunulo na vrch Gothard u Hořic a zaujalo postavení ve vozové hradbě. Po příchodu Čeňkova vojska se rozpoutal boj takřka podle „klasického“ scénáře husitské taktiky vozové hradby. Vartemberkovy oddíly zaútočily na vozy, přičemž podle některých zpráv musely do vrchu útočit pěšmo, a okamžitě se staly terči palných a metacích zbraní husitů. Následoval boj přímo u vozů, posléze husité provedli protiútok s čerstvými zálohami a značně unavené protivníky obrátili na útěk.

Dvě figurky identického vzoru a kolorování znázorňují lehkého pěšího ozbrojence, sudličníka z období přibližně konce 14. až poloviny 15. století. Pěšák je oblečen do tmavě modré suknice, sahající nad kolena, a černých nohavic, pravděpodobně ještě v této době dělených a přivazovaných v pase ke spodkům. Vyzbrojen je mečem v úloze poboční zbraně, zatímco jeho hlavní výzbroj tvoří dřevcová zbraň zakončená jednoduchým listem s hrotem v ose ratiště. Tento typ bývá v literatuře mírně nejednotně označován buď jako raná halapartna či helebarda nebo jako sudlice. Jednoznačně rozlišitelnou součástí ochranné zbroje je železný klobouk. Vzhledem k částečnému poškození kolorování nelze bohužel přesně určit, zda měla mít figurka znázorněné plátové rukavice a kroužkovou kapuci, která se v Evropě první poloviny 15. století ještě příležitostně používala. Pochva meče byla, soudě dle zbytku barvy, černá. Na obarvení ratiště, opasku a bot posloužily odstíny tmavé a světlé hnědi, podstavec byl kolorován do tmavozelena.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.