PETRÁŇ, Josef, Staroměstská exekuce

Dnešní knihou si připomínáme další z kulatých výročí spojených s třicetiletou válkou, událost, která byla hrůzným divadlem zejména pro obyvatele Čech, zároveň však byla reflektována v celé Evropě v novinách, příležitostných tiscích i na nesčetných vyobrazeních (jedno z nejznámějších jsme představili zde). Dne 21. června 1621 proběhla na Staroměstském náměstí v Praze velkolepá poprava 27 českých povstalců proti katolické vládě Habsburků.

Událost tradičně označovaná jako staroměstská exekuce nebo poprava 27 českých „pánů“ byla důmyslně promyšleným potrestáním vůdců stavovského povstání, které propuklo třetí pražskou defenestrací 23. května 1618 a v samotných Čechách se z větší části zhroutilo po porážce stavovských armád na Bílé hoře 8. listopadu 1620 (pokračování článku zde a zde). Poprava byla zinscenována jako několikahodinové hrozivé představení, kterým Habsburkové demonstrovali svou moc a odhodlání potrestat ty, kdo zpochybňují jejich autoritu a vládu.

Již počátkem roku 1621 byl vydán patent vyzývající povstalce, aby se přihlásili k soudnímu procesu. Většina z nich se skutečně sama dostavila, jen někteří se pokusili utéct. Byl mezi nimi například Jáchym Ondřej Šlik, jeden z čelních vůdců povstání, který byl dostižen na Frýdlantu, kde se skrýval u svého synovce. Nakonec byl spolu s dalšími 60 osobami zadržen, uvězněn a podroben výslechům, které trvaly až do konce března 1621. Za účast na povstání, zejména při defenestraci královských místodržících, ale také další prohřešky bylo odsouzeno k smrti 27 mužů z panského, rytířského a měšťanského stavu. Nutno podotknout, že včetně katolíka Diviše Černína z Chudenic, jehož provinění je dodnes velkou otázkou. Jediné, čeho se dopustil, bylo, že v den defenestrace vpustil na rozkaz nejvyššího purkrabí Adama ze Šternberka na Pražský hrad vzbouřence, což by samo o sobě k takovému trestu jistě nestačilo. Spíše posloužil jako obětní beránek, aby mohla habsburská strana demonstrovat, že pro odsouzení nebylo rozhodujícím kritériem vyznání.

Rozsudek byl veřejně přečten 19. června a samotná poprava zahájena o dva dny později v 5 hodin ráno. Původní tresty byly velmi kruté, avšak císař většinu z nich zmírnil „jen“ na popravy s tím, že ke čtvrcení nebo sekání rukou došlo až posléze. Všichni šlechtici byli sťati mečem, část měšťanů taktéž, zbylí byli oběšeni. Zatímco těla popravených byla vydána rodinám k pohřbení, 12 uťatých hlav bylo vystaveno na Staroměstské mostecké věži, odkud byly sejmuty až po více než deseti letech. Tato odstrašující podívaná byla ovšem přichystána jen v Praze. Na Moravě sice proběhlo obdobné soudní jednání, ale s ohledem na dosud probíhající vojenské operace nebyl vykonán žádný trest smrti, zatímco ve Slezsku a v Lužicích k takovémuto hromadnému procesu nedošlo vůbec.

Podrobný průběh staroměstské exekuce rekonstruovaný na základě zpráv očitých svědků představuje námi vybraná kniha Josefa Petráně. Renomovaný český historik raného novověku se však v tomto díle, jež se dočkalo četných dotisků, neomezil jen na samotnou popravu, ale popsal také události, které jí předcházely, a osobnosti, které sehrály významnou roli jak na straně českých povstalců, tak na straně císařské. Kniha je doplněna o zajímavé exkurzy do dílčích témat jako je problematika určení defenestračního okna nebo ověření pravosti lebky Jáchyma Ondřeje Šlika a celý text provází množství obrazových příloh. I přes na první pohled populárně-naučné pojetí má však kniha nespornou historiografickou hodnotu a přináší mnoho podrobných informací v širokém kontextu.

Citace:

Petráň, Josef, Staroměstská exekuce. Vyd. 2. Praha : Mladá fronta, 1985 (Mír 3). 315 s.