PILECKI, Witold. Raport Witolda

„…Rytmistře Pilecki, se smrtí sis hrával, sestoupils do pekel, z pekel ses vyhrabal. Hej, hej, rytmistře, smrti jsi se nedal, do Auschwitz jsi vstoupil, z Auschwitz jsi se vyrval…“ Tak zní ve volném překladu jedna ze slok balady o Witoldu Pileckém, jenž je považován za jednoho z největších hrdinů polského protinacistického odboje.

Před vypuknutím druhé světové války žil Witold Pilecki poklidným životem, byl dvojnásobným otcem a staral se o rodinný statek. Jakmile však bylo třeba bránit vlast, chopil se zbraně a zapojil se do bojů jako podporučík jezdeckého pluku. Své první bojové zkušenosti získal již v roce 1918 a zvláště během polsko-sovětské války v letech 1919–1920. Po vpádu nacistů roku 1939 se odmítl vzdát nebo bojovat v zahraničních armádách a zapojil se do odbojové činnosti ve Varšavě. Byl spoluzakladatelem jednoho z prvních protinacistických odbojových hnutí, Tajné polské armády (Tajna Armia Polska). Toto hnutí rozhodlo začátkem roku 1940 o nutnosti infiltrace koncentračního tábora Auschwitz na okraji do té doby téměř neznámého městečka Osvětimi.

Zdejší koncentrační tábor byl založen na základě rozkazu Heinricha Himmlera z 27. dubna 1940 jako první na území obsazeného Polska a měl se stát také největším. Zpočátku byl určen zejména pro internaci polské inteligence a odbojářů. První transport Poláků dorazil do tábora v červnu toho roku. Nikdo z polského odboje ani světové veřejnosti netušil, k čemu tábor skutečně slouží a jaké podmínky v něm panují. Proto se měli vybraní členové odbojové organizace nechat zatknout a uvěznit v táboře, kde měli jednak zjistit skutečnou situaci, jednak se pokusit založit zde odbojové hnutí, které by připravilo vzpouru a útěk vězňů.

Witold Pilecki tento úkol přijal a v rámci rozsáhlé zatýkací akce se nechal 19. září 1940 zadržet a pod krycím jménem Tomasz Serafiński převézt do Auschwitz. Od toho okamžiku se stal vězněm číslo 4859. Základním cílem jeho činnosti v Osvětimi bylo udržovat morálku spoluvězňů, doručovat a šířit zprávy zvenčí a obstarávat mimořádné příděly jídla a oblečení.

Během své internace v táboře prošel řadou pracovních skupin, prodělal tyfus a zápal plic a nebyl ušetřen bití a dalších trestů. Podařilo se mu však přežít, najít si pevné místo mezi vězni a založit vězeňskou odbojovou organizaci (Svaz vojenské organizace – Związek Organizacji Wojskowej). Udržet její fungování ovšem v podmínkách, kdy řada spoluvězňů každým dnem umírala a ochota přeživších cokoli podnikat byla závislá na množství jídla a zdravotním stavu, nebylo vůbec snadné. Přesto Witold s pomocí svých spoluvězňů poskytnul během dvou let, od října 1940 do podzimu 1942, polskému odboji neocenitelné informace o táboře. Drobné zprávy posílal ven buď pomocí propuštěných vězňů, pomocí těch, kterým se podařilo uprchnout, částečně také skrze spolupráci s polským obyvatelstvem žijícím v okolí tábora, a dokonce se jemu a jeho spolupracovníkům podařilo sestrojit vysílačku, jíž posílali zprávy z tábora zvláště o počtech nových vězňů, počtech úmrtí a stavu vězňů. Šlo o první svědectví o fungování koncentračního tábora, jeho postupném rozšiřování a přebudování na továrnu na smrt, jehož byl během svého věznění svědkem. Informoval o nacistických zločinech od perzekuce polských odbojářů přes vyvraždění sovětských zajatců až po masové zabíjení Židů v rámci nacistického konečného řešení.

Witold Pilecki doufal, že s pomocí těchto informací přiměje polský odboj nebo spojenecká vojska k útoku na tábor. Marně. Polská Zemská armáda (Armia Krajowa, největší protinacistická odbojová organizace v Polsku) neměla dostatek sil, zatímco spojenci odmítali uvěřit dle nich přehnaným zprávám, nebo upřednostňovali jim bližší zájmy před řešením situace v Polsku.

Po řadě zklamání z nečinnosti a po ztrátě velkého množství spolupracovníků, kteří byli popraveni nebo zemřeli v táboře na nemoci, se Witold nakonec rozhodl uprchnout. Doufal, že díky tomu bude moci osobním svědectvím pohnout někoho k činu, který by osvobodil osvětimské vězně. Útěk spolu s dalšími dvěma vězni naplánoval na noc z 26. na 27. dubna 1943. Vyžadoval složité přípravy zahrnující zvláště přeložení na noční práci v pekárně situované mimo tábor. Zde, spolu s dvěma dalšími spoluvězni, přemohli strážce, přerušili telefonní linku a uprchli do oblasti nedalekého krakovského distriktu Generálního gouvernementu. Ani osobně však Witold nedokázal k útoku na tábor nikoho přesvědčit. Sepsal řadu podrobných zpráv se svým svědectvím, ale osud vězňů nedokázal zvrátit. Výsledek každého jednání zněl stejně – je potřeba porazit nacistické Německo a osvobodit Evropu/Polsko, jen tak je možné osvobodit i Osvětim. A mezitím do Auschwitz-Birkenau stále putovaly transporty s desetitisíci Židů z celé Evropy.

Po tomto nezdaru se Witold Pilecki zapojil alespoň do odbojové činnosti ve Varšavě. Účastnil se varšavského povstání, během něhož byl zajat a do konce války držen v zajateckých táborech ve Slezsku a Bavorsku. Po skončení války se zapojil také do protikomunistického odboje. Byl agentem polské exilové vlády, shromažďujícím informace o sovětských zločinech na Polácích. I přes varování, že je jeho činnost prozrazena, a výzvu, aby z Polska odešel, odmítl. 8. května 1947 byl zatčen a po dlouhých měsících výslechů a mučení v květnu 1948 ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti a popraven.

Námi vybraná kniha je první kritickou edicí zprávy Witolda Pileckého o jeho životě v koncentračním táboře Auschwitz. Sepsal ji po skončení 2. světové války a jeho osvobození ze zajateckého tábora, kdy pobýval spolu s dalšími vojáky v Itálii a čekal na instrukce k návratu do Polska. Jednalo se o jeho poslední pokus zaznamenat, co se dělo během jeho věznění v Auschwitz, tentokrát ovšem i s jeho emocemi a osobními poznámkami. Byla dokončena v říjnu 1945 a po dlouhá desetiletí uložena v Londýně. S ohledem na množství zkratek a kódů, které v textu využil, bylo problematické identifikovat zašifrovaná jména. Teprve po roce 1989 se otevřely veřejnosti polské archivy a na světlo se dostaly i další materiály sepsané Witoldem Pileckým – jeho starší zprávy i paměti psané na sklonku jeho života, a zvláště klíč, díky němuž se podařilo rozšifrovat většinu údajů. A tak se mohl tento autentický dokument o životě v největším koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau dočkat svého vydání.

Prezentovaná kniha je také dostupná volně online zde.

Citace:

PILECKI, Witold, Raport Witolda. Ząbki : Wydawnictwo Apostolicum ; Londyn : Studium Polski Podziemnej, 2017. 251 stran