Akustická signalizace se ve vojenství používá od nepaměti a ještě na počátku 20. století se v některých armádách objevovaly polnice a bubny. Jejich největší nevýhodou byla absence jakéhokoli utajení před nepřítelem, ke kterému se na moderním bojišti přidala i nezřetelná slyšitelnost spojená s možným zkreslením signálu.
V průběhu druhé poloviny 19. století se proto začala používat píšťalka, kterou mohl mít důstojník přímo u sebe, a jejíž zvuk byl na krátkou vzdálenost pronikavější. Na počátku první světové války byla píšťalka mezi důstojníky již všeobecně rozšířená a její táhlý nepřerušovaný zvuk vyzývající vojáky ke zteči se stal jedním ze symbolů hrůz zákopové války.
Prezentovanou píšťalku vlastnil důstojník francouzské cizinecké legie Ing. Václav Dostal (1888‒1915). Tento poděbradský rodák a zeť Ernesta Denise patřil mezi výrazné osobnosti české kolonie v Paříži. Po vypuknutí 1. světové války se společně s dalšími krajany přihlásil do francouzské cizinecké legie, kde mu jako jedinému z českých dobrovolníků byla přiznána důstojnická hodnost. Z toho důvodu nemohl být zařazen přímo mezi svými krajany v Rotě Nazdar, ale sloužil alespoň u stejného praporu jako velitel kulometné čety. Osudnou se mu stala bitva u Arrasu dne 9. května 1915, kde ho nedaleko osady Neuville-Saint-Vaast zastihla smrt.
Ačkoli francouzská armáda před válkou píšťalky používala a měla i kodifikovaný systém signálů, samotná píšťalka zavedena nebyla a důstojníci si ji opatřovali individuálně od soukromých výrobců. Dokladem toho je i Dostalova píšťalka postrádající jakékoli značení či markanty výrobce. Součástí píšťalky je i řetízek a kožené očko k zavěšení na knoflík stejnokroje.
Píšťalka byla do sbírky VHÚ Praha získána darem od příbuzných v roce 2015.