PLACÁK, Bedřich. Paměti lékaře

Dne 13. ledna 1981 se stal druhým mluvčím Charty 77 MUDr. Bedřich Placák (1914‒1993). Tento významný český lékař, který bývá také považován za zakladatele moderní české kardiochirurgie, prožil život, který by vydal na několik dobrodružných románů, a významným způsobem se zapsal i do naší vojenské historie. Připomeňme si jej krátkým biografickým medailonkem. (Další Placákův biografický medailon z pera historika Prokopa Tomka najdete zde.)

Bedřich Placák se narodil 16. února 1914 v české rodině ve Vídeňském Novém Městě. Dětství strávil částečně v rakouské Haliči, po válce pak ve Valašských Kloboucích a nakonec v Litoměřicích. V mládí propadl trampingu. Po absolvování gymnázia nastoupil ke studiu veterinární medicíny na Masarykově univerzitě v Brně, kde bydlel v jugoslávské koleji, a poté přestoupil na lékařská studia na Karlovu Univerzitu v Praze. Školu se mu ale nepodařilo před vypuknutím druhé světové války dokončit vzhledem k událostem 17. listopadu 1939, kdy měl shodou okolností skládat poslední dílčí rigorózní zkoušku.

Následně nastoupil jako laborant do nemocnice na Královských Vinohradech. Na začátku září roku 1944 se na výzvu povstaleckého rozhlasu z Banské Bystrice vydal na Slovensko, aby se přidal k boji proti Němcům. Stal se lékařem partyzánského oddílu Hurban, jemuž velel Miloš Uher, operujícího na Javorině na slovensko-moravském pomezí, který se stal počátkem října 1944 součástí 2. československé partyzánské brigády J. V. Stalina. Bedřich Placák s partyzány prošel celým Slovenským národním povstáním i následným ústupem do hor a postupně se vypracoval na šéflékaře brigády, náčelníka štábu oddílu a koncem února 1945 i celé partyzánské brigády. V jejích řadách setrval až do 6. dubna 1945, kdy se spojila se spojeneckými jednotkami a byla rozpuštěna. Doktor Placák byl za svoji účast v boji vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, čs. medailí Za chrabrost a Řádem SNP 1. třídy.

Po válce vstoupil do KSČ, odpromoval a vrátil se do Vinohradské nemocnice, kde v únoru 1948 vedl akční výbor. Záhy poté odjel na půl roku s českou zdravotnickou expedicí do jugoslávského, respektive hercegovinského Mostaru. Roku 1951 byl povolán do armády, nastoupil v Ústřední vojenské nemocnici a roku 1953 odcestoval v čele druhé skupiny československých vojenských zdravotníků do Severní Koreje, kde od předchozího roku působila během korejské války (1950‒1953) 1. čs. polní chirurgická nemocnice. Bedřich Placák se stal jejím druhým primářem a velitelem, přičemž čs. polní nemocnice byla profesně hodnocena velmi vysoko. Po podepsání příměří pak Placákova skupina pomáhala obnovit provoz civilní nemocnice v přístavu Čchongdžin. Zpět v Praze se začal intenzivně věnovat kardiochirurgii a stal se jejím špičkovým odborníkem, přičemž roku 1968 se stal profesorem chirurgie, ale diplom již po srpnových událostech neobdržel.

Roku 1969 se během oslav 25. výročí SNP vyslovil proti sovětské okupaci a zpochybnil vůdčí úlohu KSČ, za což byl následující rok vyloučen ze strany, zbaven funkce náčelníka chirurgického oddělení v ÚVN a předčasně penzionován. V následujících letech obtížně hledal uplatnění v oboru, od roku 1975 dokonce pracoval v krajské nemocnici v Českých Budějovicích jako mladší sekundář. Přesto přišel v jeho životě ještě další zlom, neboť roku 1977 po podepsání Charty 77 byl na hodinu propuštěn z práce a bylo mu znemožněno nadále vykonávat práci lékaře. Pracoval tedy jako pomocný dělník lesní správy Josefova Dolu, jako referent podniku Metro-Praha a jako hlídač loretánského pokladu na Hradčanech. Před 40 lety se stal Bedřich Placák druhým mluvčím Charty 77, za což jej KSČ „odměnila“ vyhazovem z práce hlídače, degradací z plukovníka na vojína v záloze a odebráním některých vyznamenání. Pracoval pak již jen jako noční hlídač, byl ze strany StB pod neustálým dozorem, byl šikanován i krátkodobě vězněn. Přesto zůstal po celá 80. léta členem kolektivu mluvčích Charty 77 a podílel se na opoziční činnosti. Rehabilitace se dočkal po sametové revoluci a roku 1990 byl povýšen na generálmajora ve výslužbě. Zemřel na rakovinu tlustého střeva 1. března 1993 v Praze.

Bedřich Placák během svého života napsal celou řadu odborných článků a publikací, z memoárové literatury pak stojí za pozornost kniha Partyzáni bez legend z roku 1992 a jistě prezentovaná kniha pamětí. Je psána lehce a velice čtivě s nadhledem a osobitým humorem. Téměř 700 stran memoárů končí jeho zatčením v prosinci roku 1981. Kniha obsahuje v přílohách výběr z Placákových nelékařských článků a chronologický přehled důležitých životních dat. Doslov k ní napsal jeho syn Petr Placák.

Citace:

PLACÁK, Bedřich. Paměti lékaře. Praha : Torst, 1997. 716 s. ISBN 80-7215-017-0