V prvním období své existence se československá armáda v SSSR potýkala s nedostatkem lidských zdrojů. Stejně jako v časech 1. světové války se tak počítalo s náborem zajatců – předválečných československých občanů, sloužících v některé z nepřátelských armád. Největší příliv těchto lidí přišel po porážce slovenské armády u Melitopole v říjnu 1943, po které se do sovětských zajateckých táborů dostalo více než 2000 Slováků.
Dokladem agitační činnosti mezi zajatými slovenskými vojáky je i prezentovaný rukopisný plakát. Ten byl zřejmě vyvěšen v zajateckém táboře v Usmani a jeho autorem byl svobodník Stanislav Smržík z Vavrečky (okr. Námestovo). Autor stručně shrnuje morální důvody vstupu do československé vojenské jednotky a ostře odsuzuje těch několik desítek oportunistů, pro které je jedinou motivací vstupu vlastní žaludek nebo vidina pozdějších výhod v osvobozené ČSR. Zajímavé je, že autor v textu používá pro 1. československou samostatnou brigádu v SSSR pojmenování „Československá Suvorovská brigáda“, což je zřejmě reminiscence na udělení Řádu Suvorova II. stupně, který československá jednotka obdržela za boje o Kyjev v listopadu 1943.
Ze slovenských zajatců byla v lednu roku 1944 vytvořena v Jefremově 2. československá paradesantní brigáda v SSSR. Která se posléze vyznamenala v bojích na Dukle a na Slovensku.
Rozměry plakátu jsou 29 x 62 cm a text je doplněn o 2 fotografie vystřižené z novin.
Do sbírek VHÚ Praha se plakát dostal v roce 1965 převodem z Vojenského historického archivu.