V prvním období své existence se československá armáda v SSSR potýkala s nedostatkem lidských zdrojů. Stejně jako v časech první světové války se tak počítalo s náborem zajatců – předválečných československých občanů, sloužících v některé z nepřátelských armád. Největší příliv těchto lidí přišel po porážce slovenské armády u Melitopole v říjnu 1943, po které se do sovětských zajateckých táborů dostalo více než 2 000 Slováků.
Dokladem agitační činnosti mezi zajatými slovenskými vojáky je i prezentovaný rukopisný plakát. Ten byl zřejmě vyvěšen v zajateckém táboře v Usmani a jeho autorem byl čatár Juraj Martinček z Terchové (okr. Žilina). Plakát se zabývá úvahami o tom, jak si domácí slovenská propaganda poradila s vysokými slovenskými ztrátami během bojů v SSSR na podzim 1943 a dochází k závěru, že Vánoce jejich blízkých doma musí být mnohem smutnější než jejich v SSSR. Na konci textu vyjadřuje naději, že příští Vánoce stráví již všichni doma ve svobodné vlasti pohromadě se svými rodinami.
Většina slovenských vojáků odešla na počátku ledna 1944 z Usmaně do Jefremova, kde se začala formovat 2. československá paradesantní brigáda v SSSR. Ta se posléze vyznamenala v bojích na Dukle a na Slovensku. Juraji Martinčekovi se však jeho sen o společných Vánocích s rodinou nesplnil. Dne 6. ledna 1945 padl jako dělostřelec při osvobozovacích bojích na východním Slovensku, do rodné Terchové mu zbývalo asi 100 kilometrů.
Rozměry: 205 x 275 mm